Underground

2. Co bych chtěla od života

17. března 2014 v 19:01 | Hope
Vzhledem k tomu, že jsem teď v "krásném" věku puberty, tak to co očekávám od života se každý týden mění :D
Můžu vám teď vyjmenovat seznam věcí, které chci dělat ale zítra ten seznam bude zas trochu jiný.Bicycle
Sice často přemýšlím o tom, co budu v budoucnu dělat, ale nejsou to žádné plány. Stejně se to naplánovat nedá. Navíc mám pocit, že když mám něco takhle naplánovaného, tak mám spíš pocit, že mě to omezuje. Chtěla bych dělat to, co si přeju.
Chtěla bych aby nezmizela ta radost z toho, když se ráno probudím. Chtěla bych se až do konce života probouzet ráno z úsměvem. Abych pořád měla co poslouchat a pořád co číst.
A taky abych nikdy nebyla sama. Abych stále měla přátele a rodinu.
Chtěla bych být zdravá. Ale to asi každý.
Chtěla bych si umět vychutnávat ty krásné okamžiky. Chtěla bych být míń nervózní a míň vystrašená.
Chtěla bych hrát před lidma. Chtěla bych znát jaké to je, když hrajete na nějaký nástroj a zpívat a lidi vás poslouchají. Chtěla bych znát skutečný názor od lidí na mě. Chtěla bych něco napsat.
Chtěla bych hodně věcí a každý dnem jich chci víc a víc a každným dnem si nějaké splním.
Prostě chci být šťastná. Aspoň tak, jak jsem teď v tuhle chvíli.

*Comfort zone*

9. března 2014 v 22:27 | Hope
Taky se někdy jen tak zámýšlíte nad tím, proč některý věci vlastně ještě pořád děláte ikdyž je dělat nechcete anebo ani nevíte, proč je vlastně děláte? Protože čím víc si to tak uvědomuju, téměř žádný názor vám nezůstane napořád. Je prostě chvíle, kdy si uvědomíte, že váš život je úplně jiný než třeba před rokem přitom si nepamatujete, kdy a jak se to přesně stalo. Anebo naopak je pořád stejný, ikdyž jste si naslibovali, že se změníte.
tumblr
Jednou jsem napsala dopis svému o rok stašímu já a nad některýma věcmi jsem si řekla "tohle jsem si vážně myslela?" a nad nějakýma "jak jsem si mohla myslet, že bych tohle na sobě někdy změnila?"
Je to legrační. Budu jednou svoje dnešní názory považovat za hloupý? A jak mám poznat jestli je lepší řídit se tím, co si myslím teď anebo spolíhat na svoje vžitý názory? Mám se jak se říká "vhrnout do neznámých vod" anebo zůstat hezky v teple domova?
Ten vtip je asi v tom, že to tak má být. Že si máte něco myslet a v něco věřit a hnát se za tím, co můžete.
Snažit se o to tak moc, jak můžete a když se to nepovede, následovat zas jiný sen. A vlastně i když se to povede. Snažit se zas o něco jinýho.
Když se nad tím zamyslíte, váš každodenní život se skládá z takový rutin. Někdo ráno vstane a jde běhat. Někdo vstane a jde se najíst. Já třeba nevstanu bez sluchátek na uších. Ale zkusili jste někdy udělat něco jinak? Možná, že by pak váš život byl ještě lepší. Protože, jak se říká "pokud něco vážně chcete, musíte být pro to schopni změnit svůj každodenní život." A jste toho schopni?

Jsou peníze všechno?

3. března 2014 v 12:32 | Hope
Mám pocit, že je tak nějak zažitá myšlenky mezi lidmi, že ten kdo má peníze je šťastný. Říká se, že se mu žije jako v pohádce. Může si koupit všechno, co chce... Ale opravdu je šťastný?
Včera jsem četla článek v Epoše o 6ti miliardářích. Jeden z nich žije po hotelích a chodí jenom s jednou taškou, kde má svoje věci. To je vše co má. Všechno rozprodal, sice chodí v drahých košilích, ale nosí je dokud se mu nerozpadnou.
Další by byl ochoten opustit veškerý svůj život - děti, přítelkyni, ohromný barák jen proto aby mohl žít v nějakém africkém kmenu. •quote•
Další zas už od mala snil o tom, že bude bohatý, když toho dosáhl omrzelo se mu to, dal svoje peníze na charity, nechal si jen co potřebuju a žije v nějaké chatce v horách.
A troufám si říct, že nejsou jediný, co to udělali. Víte, že existují psychiatři speciálně pro bohaté lidi? Že ikdyž mají nač si vzpomenou nejsou šťastní? Čím to je? No to vám nepovím, ale jde o jednu věc. Člověk se vždycky snaží něčeho dosáhnout a myslí si, že bez toho nedokáže být šťastný. Ale ikdyž to získá, tak pak není šťastný.
Myslíte si, že když budete mít peníze, že váš život bude "žili šťastně až do smrti?" Kolik lidí vyhrálo neskutečné peníze a akorát se pak dostalo do dluhů?
Samozřejmě, že bohatší by chtěl být každý. Ale vemte si to tak. Máte kde žít? Máte co jíst? Máte kde spát? Máte, co na sebe?
Pokud ano, bez těch ostatních věcí se dá obejít. Pointou je, že máte být šťastní dnes a ne čekat až budete mít to a to. To je pak nekončící bludný kruh.

Co byste si přáli?

26. února 2014 v 20:25 | Hope
Kdyby jste chytali ryby a vytáhli si zlatou rybku, co vám splní jedno přání, co byste jí řekli?
Sice moc dobře vím, že asi nikdy nepudu rybařit a i kdybych šla, tak nic jako kouzelná rybka, co plní přání není, ale je to zábavný nad tím přemýšlet.
Představte si to. Můžete si přát úplně cokoliv, co vám proletí hlavou jako první?
Většinou asi vaše největší sny.Make a wish
Ale když se nad tím zamyslím, vážně bych chtěla aby se mi moje největší sny splnily, tak že bych si o ně řekla? Lidi si podle mě hodně věci idealizují. Například (a to teď od tématu) všimli jste si toho, že lidi někdy přehnaně mluví "o starých dobrých časech" a přitom si pamatujete, jak ten samý člověk, co tohle říká nadával i tenkrát? Takže vážně byste chtěli abyste si jen tak řekli "no tak já bych chtěla zhubnout pět kilo" a najednou bum jste o pět kilo hubenější?
Navíc většina lidí, kdyby si takhle něco přálo, chtělo by zlatou rybku chytit ještě jednou. Naposledy. A pak ještě. A ještě. A ještě. Přání by se stupňovala. Četla jsem o tom kdysi v jedný knížce, že když si zadáte cíl například "koupit si to a to", tak celou tu dobu, co šetříte si připadáte jako méněcenní a už už to chcete. Pak už to máte a po dvou týdnech je to pro vás samozřejmost a chcete něco dalšího. Můžete tomu říkat posouvání, ale spíš to je, že člověk je pak většinu času vystresovaný z toho aby už měl tu další věc.
Proto je lepší přát si věci typu "mít spousta knížek" neřeknete si kolik, takže vás nestresuje kolik jich máte ale s každou knížkou máte radost, že si plníte sen.
Ale k původní otázce. Kdybych se měla přát jednu jedinou věc, tak bych si přála, abych byla zdravá. Žádný angíny, chřipky... Nemusela bych se toho děsit. To je moje největší a bohužel nesplnitelné přání.
Co byste si přáli vy?

Víte, co vážně nedává smysl?

20. února 2014 v 21:26 | Hope
Chcete vědět, co vážně nedává smysl?
To neustálé stěžování na všechno. Jako by se teď lidi mého věku (a trochu mladší nebo starší) rozdělily na dvě skupiny lidi. Na ty největší swagery a na ty ostatní. Ale nemám v plánu napsat další článek o tom, jak je to hrozný. Ne, to je mi úplně jedno. Ať si dělají, co chtějí. Je to jejich věc. Třeba si jednou uvědomují, že to asi není nejlepší. A když ne, není to můj problém, proč bych se tím měla zabývat?Make a change.
Mě je vážně jedno, jestli ten s kým se bavím má iPhone nebo otřískanou Nokii. Copak tak hrozně záleží na vašem profilu na facebooku? Nedovedete se bavit s někým, kdo poslouchá úplně něco jiného než vy?
Každý kdo je odlišný vám připadá moc divný, každý kdo jde s davem má na hlavě čepici s kšiltem, obří sluchátka a tričko s nějakým nápisem typu "just believe" je na vás moc normální?
To je fakt taková zábava si na to stěžovat? Myslíte, že si nějaký "hipsta man" přečte váš článek a změní se? A nakonec není to jedno, jaký kdo je? Není přece nejlepší zástávat názoru, že bysme se měli bavit s lidma podle jejich vlastností a ne podle toho, co si myslí ta skupina lidí, kam "zapadáme"?
Samozřejmě, že každý člověk nemá rád určitý typ lidí. Někdo nemá rád fanoušky nějaké skupiny, někdo nemá rád lidi, co nesportují. Ale to dělá každý. Na tom taky není nic moc špatného.
Nebylo by užitečnější místo láteření u počítače se zvednout a vážně něco udělat a pomoct něčemu? Nebylo by nakonec užitečnější místo dalšího článku, kterej kritizuje dnešní společnost jít zalít kytky?
Vy jste taky ten kus společnosti, co ji utváří. Jestli ji chcete změnit, tak začněte u sebe.

Optimista, pesimista nebo realista?

13. února 2014 v 21:53 | Hope
Zdravím,
tohle je prostě moje oblíbené téma a myslím, že už je tady o něm spousta článků a určitě jich ještě spousta přibyde :D. Každý člověk je buď optimista, pesimista anebo realista. Těžko říct, koho je víc a koho míň, ale myslím, že to není důležité.diamonds | via Tumblr
Mám tak nějak za to, že lidi si všeobecně myslí, že když je člověk optimista, že je všechno snadné a růžové. Upřímně řečeno, když narazím na nějakého hodně velkého optimistu, tak jsem z něj stejně tak na nervy jako z velkýho pesimisty. Nemusím vám tady snad vykládat, že nemám ráda, když někdo pořád skuhrá a na něco nadává. To nemá rád nikdo.
Ale znáte to. Někdy máte prostě špatný den. Nemusí se dít něco špatného, prostě jenom den kdy vám není do smíchu a teď vám furt někdo cpe, jak je ten život krásný. Úplně nejvíc mě to vytáčí, když mi to říká někdo v době, kdy se zrovna děje něco hodně špatnýho a já mám sto chutí zalízt do postele a nevylízt a místo toho musím poslouchat nějakýho idiota, který mi cpe, jak je ten život nádherný.
Kdysi jsem četla, že podle psychologů zdravý člověk 60% času není šťastný. Neříkám, že aby mi člověk mi byl sympatický si musí přepočítávat kolik, že času se to má tvářit jako kakabus a kdy má být šťastný. Je to jen ten fakt, že člověk nemusí být pořád šťastný. Ale ani nešťastný.
Každý se nějak naradí, ale jde změnit svůj pohled na život. Někdy se hodí být optimistou, ale myslím že je i výhodné se někdy vrátit na zem.

Simple as that

17. ledna 2014 v 22:39 | Hope
Existuje tisíc věcí za který bysme mohli být vděční. Možná i víc. Jen si je neuvědomujeme a přecházíme je, protože jsme si na to zvykli. Nepřijde nám nijak zvláštní, že večer když jsme unavení jdeme spát, pak se probudíme a najíme se a můžeme si dělat prakticky, co chceme.
Máme spousta věcí, který vlastně ani nepotřebujeme.
A stejně si pořád na něco lidi stěžujou. Nic se jim nelíbí. Všeho je málo.
Nemyslím tím teď věci, které nám dělají radost jako třeba knížky, CD apod. Když nám něco dělá radost, tak proč si to odepírat jen proto, že někdo někde se má hůř.Untitled
Myslím, že bychom si měli uvědomit to, že se máme vlastně fakt dobře, ale zas netrávit většinu času tím, abychom přemýšleli nad tím, jak moc je tenhle svět zkažený a tak. S tím nic neuděláte. A když takhle jen takhle sedíte a nadáváte, ničím tí nepomůžete. Je spusta lepších věcí, co dělat ve volném čase.
Stejně jako tak existuje tisíc a jeden důvodů, proč být šťastní a vděční tak i existuje tisíc a jeden způsob, jak někomu pomoct. Kdo říká, že pomůžete jen když nějaké společnosti dáte milion dolarů (ne, že by to něčemu uškodilo... :D), ale někomu zlepšíte den jen tím, že se na něj mile usmějte. Nebo když si někoho necháte sednout v tramvaji.
Zkoušeli jste se někdy usmát na lidi na ulici jen tak? Udělat nějakou dobrou věc jen tak?
Existuje spoustu možností, jak si vylepšit den. Stačí je jen objevit.

Po dlouhý době jse napsala článek. Tak doufám, že to není taková hrůza :D

After long time...

12. ledna 2014 v 21:52 | Hope
Znáte to z filmů... Taková ta chvíle, kdy hlavní postavě začne docházet, že jí něco důležitého nedochází. Vy jako divák jste fascinovám a čekáte na tu chvíli, kdy konečně řeknou pointu a všechno začne tak trochu podivně dávat smysl. Je tako jako kdybyste zkládali puzze bez toho abyste věděli, jak bude finální verze vypadat. Spousta kousků, které vypadají že spolu nemají nic společného, přitom vy tušíte, že mají, ale nevíte, jak je poskládat, aby dali smysl.
Když začnete skládat malé kousky, po době to začne dávat smysl. Začnete se divit "jaktože jsem to předtím neviděl" a pak když to dostavíte, to začne dávat velký smysl a vám je vše jasné.
Takže ano, po asi půl roce mi došlo, že opustit tenhle blog byla zásadní chyba. Před dvěma dny slavil své čtvrté narozeniny. Takže opožděně : všechno nejlepší!
Jo a taky Šťastný Nový rok! ;)
 
 

Reklama
Toplist od 19.3.2012