Underground

I will be better...I swear

14. dubna 2014 v 22:02 | Hope
Stalo se vám někdy, že jste něco chtěli tak moc, že byste byli schopni proto udělat cokoliv?
Tu neskutečnou, palčivou bolest v tom, jak moc jste chtěli aby se něco stalo.
Už se mi to stalo jednou a tenkrát se to splnilo. Ale splní se to znova? Může se opravdu sen stát pravdou? Můžu mít tolik štěstí?Be happy
Jednou mi jeden člověk na větu "právě se mi splnil sen" (ikdyž to tenkrát byla pitomost, ale měla jsem radost :D) řekl, že když si splníte sen, že ho tím vlastně zničíte. Už se nikdy nemůžete k tomu vrátit a představovat si to. Ale zas na druhou stranu, nemusí se to odehrávat ve vaší hlavě, ale můžete to vidět pokaždé když otevřete oči. Pamatuju si třeba, že jednou asi dva tejdny před tím, než jsem jela do Londýna se mi zdál sen, že se tam procházím a byl to.. krásný sen. Takový ty sny, kde se vlastně nic nedělo, ale vy ste se tam cítili hrozně dobře a pak jste byli nuceni se zase vzbudit. Každopádně když jsem se vzbudila, tak jsem dostala beznadějný pocit, že sen skončil. Pak mi ale došlo, že za dva týdny se můj sen stane pravdou a to byl krásný pocit.
Takže si myslím, že je lepší sny "ničit" než je nechávat pouze sny.
Takže teď a tady vám svatosvatě slibuju, že pokud se dostanu na mojí (dá se říct) vysněnou školu, tak že udělám něco se sebou a se svým životem.
Existuje něco, pro co byste se změnili?

Everything will be okay...

13. dubna 2014 v 21:57 | Hope
Asi před rokem jsem začala dělat takovou ranní zvyklost a to tu (pozor, teď přijde velmi originální část :D) - začla jsem po ránu pít kafe. Určitě jste to někdy zažili, že jste sice vstali s mizernou náladu, ale jakmile jste roztáhli závěsy uviděli jste, že venku svítí slunce a vy v ruce držíte svůj oblíbený ranní nápoj (čaj/kafe/whocares) a to pak nejde prostě nasát tu ranní atmosféru a cítit se dobře. Smutný je, že vždycky jakmile vejdete do školy, tak to zase všechno zevšední a ranní barvy opět zešednou.-
Ale zpět k tématu. Tuhle ranní zvyklost jsem nemohla dělat, když venku mrzlo a bylo zataženo. Nebylo to ono. Ale teď po roce, konečně po ránu opět vysvitlo slunce a já se k tomu mohla vrátit. A to mě donutilo přemýšlet nad tím, jak moc jsem se za ten poslední rok změnila. Jestli před rokem tu seděla úplně jiná osoba nebo úplně stejná. Člověk se stále mění. Vždycky když se kouknete o rok zpátky, tak se něco změní.
Faktem ale je, že za poslední rok se změnilo úplně všechno. Nemám v plánu tady psát nějaké nudné dramatické eseje na téma já a můj život. Nikoho by to nezajímalo a já to ani psát nechci. Ale můžete mi věřit, změnila se každá věc v mém životě, každá maličkost a každá podstatná věc, co mě provázela denním životem se změnila (např. před rokem jsem ještě neposlouchala Bon Joviho, nechápu jak jsem mohla žít :D). Poslední věc, která tomu všemu chybí je změna školy a to se mi (doufám) povede během dalších 10ti dnů (bože to se blíží). A když jsem těch změn celý ten rok děsila, teď musím uznat, že se to ale rozhodně změnilo k lepšímu, i přesto, že to nebyly zrovna hezké věci. Proto prostě nemá moc cenu mudrcovat nad tím, co se teď děje a dělat ukvapené názory. Věci se mění. A tak už to prostě má být...

Why we have so many things?

10. dubna 2014 v 21:52 | Hope
Přemýšleli jste někdy nad tím, že máme víc věcí, než kdy budeme potřebovat? Že spoustu věcí, které máme a které si koupíme, vlastně ani nepotřebujeme? Máme z nich možná deset minut radost, ale pak se nám jenom válí na dně šuplíku.
Myslím, že nejvíc věcí, co takhle máme jsou takové ty "památeční cetky", i já jako "vášnivý QOTDturista" :DD vždycky sbírala všechno možný. Klíčenky, pohlednice, lístky, magnetky, sošky a já nevim, co všechno. Hodně dlouho mě to bavilo a až nedávno mi došlo, že stejně se na ty věci nikdy nedívám, válí se mi ve skříni, práší se na ně a zabírají mi zbytečné místo. Některé památeční věci je hezké si nechat. Můžete u nich vzpomínat, jací jste byli, jak jste se tenkrát cítili, kdo vám ji dal, odkud ji máte a poutá se k nim spoustu vzpomínek. Nemyslím si, že bysme neměli vlastnit nic a teď se zvednout a všechny vzpomínky hodit do koše. Ale upřímně na co jsou vám nějaký staré lístky k vlaku a pohlednice z míst, které si už ani pořádně nepamatujete?
Proč jsou lidé takoví materialisté? Proč prostě ty zbytečný věci pořád máme, když je stejně nepotřebujeme?
Ale to nejsou jen tyhle věci Naprosto upřímně, kolik % ze svého šatníku, opravdu nosíte? Máte plný pokoj věcí, "které by se mohli někdy hodit"? Pak se zamyslete. Vážně, až přijde nějaká velká slavnost, budete si chtít vzít právě ty šaty, co máte dva roky ve skříni? Vzpomenete si na to? Vážně si chcete nechat tu a tu knížku, jen protože vám ji někdo před pěti lety dal a dárky se nevyhazují? Je to pro vás, opravdu tak moc důležité?

Why are you so afraid?

6. dubna 2014 v 21:26 | Hope
Na tuhle otázku se sama sebe ptám, tak stokrát denně. Kdybych mohla vyměnit jednu mojí vlasnost za (téměř) jakkoukoliv jinou, vybrala bych si rozhodně moje vlasnost, kterou neumím moc popsat. Jsem ten typ člověk, co se nadšeně hrne do všemožných akcí a zkouší všemožné věci a jakmile je těsně předtím, tak se toho neskutečně bojí. Někdy mám pocit, že umím o věcech, co bych chtěla dělat jenom mluvit a ne je dělat.Danique 👑
Ironií je, že vždycky ať se bojím a strachuju sebevíc, ta věc se nakonec (téměř) vždy naprosto povede a jsem z toho hrozně nadšená.
Ale děsím se toho dne, kdy můj strach přeroste a zabrání mi dělat tyhle věci. Možná, ale časem se vše změní a tohle mě opustí.
Rozhodně bych to uvítala. Ale může se člověk, tak moc změnit? Věřím, že ano. Vždycky jsem tak nějak viděla budoucnost, lépe než přítomnost. Pořád nějaká ta moje část doufá, že jednou možná přijde den, kdy si uvědomím, že takhle se strachovat je zbytečné a já s tím přestanu. Jedna ta moje část, která doufá v lepší budoucnost mě nutí se každý den probudit a je to asi ta nejlepší část mého já, kterou mám.
Budoucnost se posouvá naprosto zvláštním směrem a já doufám, že se jednoho dne přestanu sama sebe ptát a můj strach aspoň trochu zmizí.
Čeho se bojíte vy?

Co si vybrat?

31. března 2014 v 21:02 | Hope
Lidé jsou tak líní. Ztratili motivaci, skoro nic nedělají jenom tráví čas na sociálních sítích a sezením před televizí koukáním na nekonečné seriály.

Upřímně, kolikrát už jste slyšeli něco podobného? Hádám, že rozhodně nějaký rodič nebo učitel či prostě nějaký dospělák vám něco podobného určitě taky řekl.
Pokud bych to měla vztáhnout na sebe, tak mě osobně by toho spousta zajímalo a chtěla bych i umět spoustu věcí. Chtěla bych přečíst spousta knížek, vidět spoustu filmů a seriálů.
Ale víte co nám brání?📵
Četla jsem o tom v jedné knížce a tam tomu říkali Rozhodovací paralýza. (Ta knížka byla Konec prokrastinace od Petra Ludwiga.) Lidi před x lety měli mnohem méně věcí na výběr a celkově měli víc omezení. Ale přesto toho asi stihli udělat více než my. Čím to asi bude? Je to tím, že čím víc toho máme na výběr tím, víc se bojíme toho, že si vybereme špatně. Vlastně kdyby jste se teď rozhodli, že se teď v tuhle chvíli naučíte plést košíky, tak co vám k tomu stačí? Stačí sednout si k počítači, vygooglit si z čeho se vlastně dělají, objednat si to, počkat až to přijde a zapnout youtube a dívat se na nějaký návody. Ale jakmile to uděláte, sakra neměli jste se radši pustit do cvičení? Viděli jste přeci na youtube, tak zajímavé video.
V tom to je. Nevíte, co vybrat a do čeho se pustit dřív. Pokud se teď rozhodnete vidět ten a ten film, prostě jen najdete příslušnou internetovou stránku a můžete se podívat. Nemusíte, běžet do videopůjčovny ani ničeho takového.
V té malé krabičce do které právě čučíte, je téměř veškeré vědění lidstva. Pamatuju si, že když mi naši jako malý ukázali internet, tak jsem jim nemohla uvěřit, že na internetu je vážně VŠECHNO.
A to je to, co vás omezuje. Neomezený výběr možností. Takže co si vybrat?
Jak to vidíte vy?
Jste také líní?
Myslíte si, že vaše lenost může být způsobená tímto?

It's just an opinion

30. března 2014 v 21:43 | Hope
Taky někdy, když děláte nějakou věc, tak si vzpomenete na to, jak jste jako mladší vždycky říkávali "Tak tohle nechápu, jak může někdo dělat. Tohle v životě neudělám" a teď už můžete říct jenom "jejda" :D
A někdy se sama sebe ptám, jestli je lepší poslechnout to, co jste si v duchu říkávali každý den a to v co jste věřili dlouho, anebo to udělat, tak jak chcete právě teď.Untitled
Někdy je vážně těžké se rozhodnout. Někdo vám řekne, že byste se měli hlavně dívat do budoucnosti, jenže budoucnost je tak vrtkavá, že si myslmí, že ne vždy se vyplatí koukat se pouze dopředu. Že je někdy možná lepší koukat se na to, co chcete teď.
A tak se ptám sama sebe, jestli mám tak trochu zradit mé dlouholeté přesvědčení, anebo se do toho všeho vrhnout s vervou, kterou mám teď a ne si hrát na "bylo, nebylo."
Někdy si hrozně moc přeju, aby se vše vrátilo, tak jak to bylo PŘEDTÍM. Nerada se o tom bavím, ale řekněme, že mě minulý rok chytnul řetězec velmi nepříjemných událostí a mám pocit, že se můj život dělí na před a potom.
A tak jsem z toho někdy v rozpacích a nevim, jestli to udělat, tak jak si to myslím teď anebo tak jak jsem si to vždycky myslela. Na jednu stranu, měla bych poslouchat mé dlouholetá přesvědčení, ale na druhou stranu všechno se změnilo a někdy je lepší začít zase od začátku a přehodnotit své názory.
Co si myslíte vy?
Lpět na starých názorech nebo utvářet nové?

Just this moment

27. března 2014 v 19:58 | Hope
Často se bojíme, že když něco máme vážně rádi , že to můžeme ztratit. Co nejvíc si to držíme pro sebe, aby nám to nikdo nevzal a za každým rohem se ohlížíme zda nejde někdo, kdo by nám to mohl sebrat.
Bojíme se vyhodit staré věci, co nám připomínají "staré dobré časy." Bojíme se, že když je vyhodíme, bude to najednou naprosto a nevratně pryč.★
Stejně tak je to s lidmi. Když zjistíme, že nás někdo má rád chceme ho mít u sebe už napořád. Bojíme se, že když se mu přestaneme věnovat, že se na nás vykašle.
Bojujeme o věci, které nám všichni okolo berou. Tím myslím, že když se bezcílně ženete za něčím a to jenom proto, že kdybyste přestali skončila by ta skvělá éra. Děláte to jen proto, že jste to přece odjakživa dělali. Jenže víte, co? Je to pryč.
To všechno skončilo. Všechno je pomíjivé. Jediné, co máte s naprostou jistotou je tento okamžik.
Nestačí vám? Chcete víc? Bojíte se toho, co přijde? Bojíte se, že nic nebude dobrý tak jak to bylo? Bojíte se toho, že to bude ještě horší?
Ne, nikdy už nic nebude stejné. Ale tím, že bude dál lpět na věcech, které vlastně nejsou důležité a to ani pro vás, tak tím je zpátky nevrátíte.
Pokud se vám dělo něco pěkného, je to vážně hezké. Je super, že máte na co vzpomínat. Ale nežijte ve stínu včerejška ať už byl jakkýkoliv. Pokud se vám stalo něco špatného, fajn. Ale ať už vás osud zavane kamkoliv, pamatujte na to, že má to smysl. Nějaký zvláštní, které uvidíte až někdy jindy. Ikdyž ho v té chvíli nevidíte.
Neutíkejte do budoucnosti a nežijte ve stínu včerejška. Jediné na čem záleží je tato chvíle. Máte ji. Tak si ji vemte. Je to jediné, co máte a víc už nedostanete...

Is it that simple?

22. března 2014 v 21:30 | Hope
Někdy přemýšlím nad tím, jestli je život těžký nebo lehký. Samozřejmě záleží v jaké jsme zrovna situaci, nebudu tu jmenovat, ale každý si dovede představit nějakou takovou situaci, kdy vám není úplně do zpěvu a všechno jde do kytek (někdy bohužel do slova..) Nemyslím si, že je dobrý předstírat, že se nic nestalo.To, že od toho "utečete" neznamená, že to zmizí. Zůstane to pořád na stejném místě a bude čekat, až se k němu zase vrátíte.Go | via Tumblr
Takže ale pokud zrovna se ve vašem životě neděje nic závažného, je to vlastně jednoduché? Opravdu stačí jen spát denně osm hodin, jíst tak nějak normálně, chodit ven, bavit se s lidmi a dělat, co nás baví?
Stačí dělat těhle pár věcích a bude váš život super? Lidi často utíkají k tomu, že jejich život bude lepší až dosáhnout toho a toho. Nebo, že nebudou tak dobří dokud nebudou mít to a to. Nikdy se vám nestna to, že si koupíte nové boty a nejdnou se všechno změní. Pokud někdy přijde změna, bude od vás.
Přitom je to úplně jedno. Když se nad tím zamyslíte, nikdy když potkáte nového člověka nezačnete zkoumat jaký má funkce v mobilu a jestli má nebo nemá značkový boty. V tu chvíli je vám to jedno.
Stejně se někdy bojíme udělat některé věci, jen kvůli tomu, co by si o nás mysleli ostatní a jestli se neztrapníme a já nevím, co všechno.
Přitom co tím můžete ztratit? Něco hodně špatného se vám může stát kdekoliv a kdykoliv. Můžete teď až budu vyndavat kabel ze zásuvky, může vás to kopnout a můžete na místě zemřít. Stejně tak na vás může teď spadnout strop. Je to nepravděpodobné ale možné.
Až jednou přijde váš poslední den, nikdo vás v 0:00 nevzbudí a neřekne "hele kámo, tohle je poslední den." Nikdy nevíte, co se stane zítra, nevíte ani co se stane za deset minut. Tak proč se něčím stresovat? Během jedné minuty se může všechno změnit.
Takže pokud něco chcete udělat, tak to udělejte. Nepromýšlejte to. Prostě to udělejte.

Abeceda věcí, které mám ráda II.

20. března 2014 v 21:41 | Hope
Tak asi po měsíci píšu druhý díl. Kdo nečetl první může si ho přečíst tady.

H - HARRY POTTER
První knížku HP, jsem přečetla už v první třídě. S Harrym jsem vyrostla a ten příběh mi neskutečně přirostl k srdci. Bohužel knížky nemám, ale stejně je už čtu podruhý :D

CH - CHYTRÝ LIDI
Asi vám nemusím popisovat jak vypadají chytří lidé. Mám pocit, že jich je čím dál míň, ale mě to prostě fascinuje. Spousta věcí by mě nikdy nenapadly a někoho mě protě baví poslouchat, protože to zní hrozně rozumně a mám z toho prostě dobrou náladu, když s někým takovým mluvím (ikdyž si pak připadám jako ten hlupák :D).

how i met your mother

5.věcí, které bych chtěla umět

18. března 2014 v 20:13 | Hope
Tak samozřejmě existuje spousta věcí, které bych chtěla umět, takže vybrat pět bude vážně těžké, ale pokusím se :D

1. Umět surfovat
Tak tohle je bezkonkurenčně první věc. Vážně bych to někdy chtěla zkusit a představa, že si tam někde v Austrálii surfuju na vlnách s delfínama... :3 (dreaming level 1000000 :D)
bucket list | Tumblr
 
 

Reklama

Toplist od 19.3.2012