1 000 věcí, které mám ráda

Festival

15. června 2014 v 22:19 | Hope
Tak, ta velká chvíle přišla. Konečně jsem se dostala na festival.
Byla jsem z toho nervózní a zároveň hrozně natěšená a nedočkavá.
Bylo ideální počasí. Okolo pětadvaceti stupňů, polojasno - ideální pro mojí oblíbenou džínovou bundu a ještě jsem si jako velký rebel vzala klobouk :DMandrage
Nejdřív jsme čekaly na No Name, takže jsme seděly v trávě, jedly Oreo a hrály imaginární šachy :D (nějak jsme si ten část zkrátit musely). No Name byli dobrý, ale neznaly jsme od nich moc písniček, takže když zrovna hrála některá, kterou jsme znaly jsme tam vždycky začly nadšeně ječet "jo tu vlastně znám!" :D
Potom jsme se začly cpát dopředu, protože všichni odcházeli (na tom pódiu byla hodina pauza pro přípravu další kapely, což byli Mandrage!). Na ně jsme tam vlastně šly, protože no přiznejme si Mandrage jsou prostě hrozně skvělí a boží! Takže jsme se tam prorvaly dopředu a seděly na zemi, což bylo docela hustý. Sedět tam v davu cizích lidí na zemi v půl desátý.
Ale to čekání se vyplatilo, protože Mandrage byli opět skvělí a nezklamali! Mám je hrozně ráda!
Takže jsme s kamarádkou byly vepředu, kde jsme zpívaly a skákaly a bylo to naprosto skvělý. Ještě teď když si na to vzpomenu, tak se mě zmocní euforie.
Bylo to.. dochází mi slova. Prostě se mi tam hrozně líbilo! :D
Byli jste někdy na nějakým festivalu?
Vaše zážitky?

Fantasy

27. května 2014 v 22:19 | Hope
Už od mala mě spisovatelé a celkově všichni lidé, co vymyšlí nějaké příběhy fascinovali.
Rozhodla jsem se napsat (další) článek o spisovatelích, kteří mě se svojí fantazií a nápady naprosto fascinují.
Tentokrát budu mluvit o spisovatelích, co píšou fantasy. Rozhodně v první řadě bych jmenovala Tolkiena. Bohužel jsem Pána Prstenů nečetla, ale viděla jsem filmy tolikrát, že dokážu být tím Untitledpříběhem natolik uchvácena, že ho tu zmiňuju. Za to, že jsem nečetla Pána Prstenů se poměrně stydím, protože je to klasika a oblíbená knížka spousty lidí a já ji ještě nečetla. Asi zítra začnu :D
Rozhodně bych pak jmenovala Paoliniho, který napsal slavného Eragona. Tuhle ságu jsem četla asi před rokem nebo dvěma a hrozně se mi líbí. Zpočátku mě trochu odradila tloušťka knížek, ale po tom, co jsem se začetla jsem litovala, že nejsou delší. A v neposlední řadě musím jmenovat George Martina, který napsal Hru o trůny, což je taky naprosto skvělý příběh. Trvalo mi dlouho než jsem začetla, ale teď v tuto chvíli mě to naprosto dostává geniálnost té knížky. Jeden dlouhý a složitý příběh vypráví několik postav a to dělá tu knížku nesmírně zajímavou.
Jsem teprve u třetího dílu, ale vážně se mi to hodně líbí.
Dřív mě fascinovali detektivky, teď jsem se nějak dala na fantasy. Jsou to úžasný knížky.
Četli jste něco z toho o čem jsem psala?
Chcete číst?
Máte pro mě nějaký tip?

Terry Fox

16. května 2014 v 21:25 | Hope
Dneska jsem se o tomto člověku dočetla v Epoše a přijde mi to jako neskutečně zajímavý a obdivuhodný člověk. A přitom ho asi moc lidí nezná.
Terry Fox byl kanaďan. Už od mala byl velký sportovec, rád soutěžil a nerad prohrávala. V 18ti letech mu diagnostikovali rakovinu kosti. A jediné co šlo udělat pro to, aby vůbec přežil bylo amputovat mu pravou nohu.Working to outrun cancer. Remember Terry Fox and keep running.
Když byl v nemocnici s dalšími lidmi trpící rakovinou, rozhodl se, že se pokusí je nějak zachránit. Že udělá aspoň něco pro boj proti rakovině. V srpnu roku 1979 zkusí zaběžet maraton. Doběhne, ale je poslední. I tak ale sklidí ohromný potlesk. To mu vnukne nápad, že poběží přes celou Kanadu a vytěžené peníze dát na rakovinu. Neodradí ho ani to, že mu lékaři najdou hypertrofii levé komory srdeční (sice jsem si vygooglila co to je, ale moc jsem to nepochopila, tak si když tak najděte samy). Rozhodne se, že poběží maratón (říká se mu Maratón naděje a běžel ho pouze on), ale nikdo nesmí z této akce profitovat k vlastnímu prospěchu. Adidas mu věnuje například běžecké boty.
Vybíhá 12.dubna 1980 a to ještě bez povšimnutí. Začal tím, že ponořil protézu do Atlantického oceánu. Když už doběhl do Ontaria, sledoval ho celý svět.
Po 143 dnech běhu, po 5 373 kilometrech musí běh ukončit. Rakovina mu zasáhne i plíce. Doufal, že nemoc přemůže a svůj maratón doběhne, ale v červnu 1981 dostane zápal plic a zemře.
Tenhle článek je taková směs Epochy a wikipedie, ale Terry mi přijde jako neskutečně inspirativní osobnost, která stojí za všimnutí. Dodnes se běhají maratóny, kde se vybírají peníze pro léčbu rakoviny a nesou název Běh Terryho Foxe.

Moje oblíbené Pomelo

14. května 2014 v 18:58 | Hope
Už je docela dávno (ale ne tak moc dávno aby to bylo zapomenuto) o mě jedna moje kamarádka (která ode mě má přezdívku Pomelo :D) napsala článek na blog (když tak máte ho tady). Takže odplata právě začíná!Untitled
Problém asi je, že nevím, jestli to bude správná odplata, protože mě nenapadá nic špatného, co bych o ní mohla napsat. Už si nepamatuju, jak jsme se spolu začali bavit, ale myslím si, že za to určitě mohli Beatles. Já tenkrát jako velký neznalec, jsem se stala učněm velkého znalce Beatles, protože je poslouchá už od plenek. A tím to asi začlo. Většinu času se bavíme totiž o kapelách, protože máme spoustu společných oblíbených kapel.
Ale nebavím se jen o kapelách. Vlastně mluvíme úplně o všem. Třeba o Doctorovi Who (jednou jsme na chodník v parku udělali veeelkou TARDIS jenže pak začlo pršet -.- :D), protože je Ela je taky velký fanda Doctora (jakože hodně velký).
Jejím přáním je být nerd, což se jí docela vede, protože je to hodně chytrá (proč se pak teda baví se mnou? :D) a dělá všelijaký olympiády a tyhle věci. (A dává mi opisovat úkoly :D)
Je to chápavý člověk a neodsuzuje vás za to, co si myslíte. Taky je upřímná a směje se mým super jokům (sakra právě mi došlo, že asi tak moc upřímná není :D).
Jednou jsme spali pod širákem u nich na zahradě a taky se mnou byla na moje 15. narozeniny.
Nikdy jsem nebyla moc dobrá v psaní popisů osob, protože nikdy nevím, odkud to vzít a co všechno napsat. Ale asi to prostě shrnu - je to skvělý člověk o kterého nechci přijít, protože je prostě super.

Books, books everywhere

19. dubna 2014 v 11:15 | Hope
Moc nevím, čím začít k tématu "knihomolství." Já jsem se zajímala o různé příběhy už jako malá a poslouchala jsem na CD různé pohádky a povídky.
Když jsem se naučila číst, tak jsem neděla nic moc jiného a to mi taky zůstalo.
Smutné na tom je, že čtu hrozně rychle a nikdo mi ty knížky nechce kupovat, protože když mě knížka hodně baví (a může mít i 600 stran) během jednoho dne jí přečtu.
Samozřejmě, že není možné abych celé dny jen seděla a četla (dělám i jiný věci občas! :D), ale častokrát (hlavně o prázdninách) se mi stane, že vstanu, popadnu knížku, že si budu "jen chvíli číst" a najednou je o několik hodin víc.Books
Vím, že asi v sedmý třídě jsem měla pauzu a moc jsem toho nečetla, ale zas se to vrátilo. Všichni lidi, co mě znají mě s knížkama mají spjatý (a stejně mi ty knížky nekupujou, svině jedny! :D). Taky jsem naprosto nemožná, když jdu do knihkupectví, protože tam jsem také schopna trávit celá odpoledne. Když jdu do knihovny půjčit si "jednu dvě knížky" skončím s narvanou taškou a ještě s několika bichlema v ruce (ó ano s tou paní, co mi půjčuje knížky, se s ní vždycky bavím o knížkách a několikrát, ikdyž jsem ji neměla zarezervovanou, mi dá nějakou knížku o který si myslí, že by se mi líbila :D)
Většina knihomolů je odpůrcem čteček a to nevím, proč. Myslím, že knížky to rozhodně neohrožuje a je to výhodný. Teď tam čtu Hru o trůny, což je neskutečná výhoda, protože nemusím ty tlustý bichle někde tahat (knihomol, neknihomol, knížky jsou pěkně těžký!). Rozhodně byste nechtěli vidět moje zavazadlo, když někam jedu na delší dobu :D
Co vy?
Čtete?

Tim Burton

12. dubna 2014 v 20:38 | Hope
Myslím, že každý z vás toto jméno už někdy zaslechl. Pokud ano, ale netušíte kdo to je tak já to zkrátím - je to americký režisér. Můžete od něj znát třeba Střihorukého Edwarda, Batmana, Ospalou díru, Mrtvou nevěstu Tima Burtona, Sweeneyho Todda, Karlík a továrna na čokoládu, Alenka v říši divů nebo Temné stíny. Můžete ho mít spjatétho i s Johny Deppem, protože hraje ve spoustě jeho filmech.
Ovšem Tim Burton není pouze rešisérem, ale také básníkem a malířem.
Proč o něm jen tak zčijasta píšu? Pro ty, co bydlí někde u Prahy, tak možná postřehli, že tu má výstavu, pokud bydlíte někde poblíž, myslím, že se vážně vyplatí se tam zajet podívat, je to fakt zajímavý a moc se mi tam líbilo (a to na to umění moc nejsem :D). Ovšem pokud ne, nevadí i google poslouží a vyklopí vám spousta jeho obrázku.
Nejzajímavější bylo i to, že na té výstavě bylo několik nástěnek, plných jeho skiců na ubrousky (většinou z restaurací s logem, které tam bylo chytře zakomponované :D).
Tima Burtona, si jistě zapamatujete díky jeho osobitému stylu, tím jak zároveň k něčemu roztomilému přidá něco děsivého aneb jak z barevného klauna udělá noční můru.
Znáte Tima Burtona?
Máte ho rádi?
Který film od něho máte nejradši?
Líbí se vám jeho obrázky?

How I Met Your Mother

2. dubna 2014 v 21:25 | Hope
Myslím, že většina z vás viděla aspoň jeden díl nebo aspoň tuší o čem Jak jsem poznal vaši matku je (on o tom trochu vypovídá název :D), každopádně já si pamatuju, že když jsem byla mladší, tak jsem v televizi viděla vždycky jen ty díly, kde ta partička dělá různý vtipný věci a nechápala jsem, co to má co dělat s nějakou matkou :D Každopádně opravdu, název je výstižný celých devět sérií po dvaceti čtyřech dílech o dvaceti minutách je opravdu o tom, jak Ted Mosby potká matku jeho dětí, kterým celou tuto historku vypráví (nechtěla bych na jednom gauči sedět devět let :D)The best gang in the world
A dnes jsem viděla ten poslední díl. Vzhledem k tomu že se jmenuje Last forever, myslím, že žádný další už nebude.
U HIMYM jsem strávila několik pěkných let a téměř vždycky když jsem nemocná koukám právě celý dny na starý díly. Je pěkný, že vždycky tam je i nějaký ta "rada do života."
Každopádně už několikrát mě tento seriál nakopl něco udělat a řekl mi někdy to, co jsem slyšet chtěla.
Ten konec mi přišel vážně skvělý a nebyl kýčovitý, jak jsem se tak trochu celou poslední sérii obávala.
Koukáte taky na HIMYM?
Viděli jste poslední díl?
Jaký je váš oblíbený sériál?

Moji tři nejoblíbenější autoři

1. dubna 2014 v 22:09 | Hope
Tak vybrat mých nejoblíbenějších autorů bylo fakt složitý, protože je spousta skvělých autorů. Ale nakonec ten seznam tady je:

Naprosto první, vede na celé čáře je Dan Brown. Spousta z vás si ho jistě spojí se Šifrou mistra Leonarda, což je i první knížka (a uznávám že asi i nejznámnější), kterou jsem od něj četla, ale líbila se mi ze všech asi nejmíň. Co se mi na něm líbí a proč ho řadím na první místo? Jeho knížky jsou zajímavé tím, že se odehrávají na reálných místech, s reálnými organizacemi a vy se pomalu ztrácíte v tom do jaké míry si to vymyslel a do jaké míry to je vlastně pravda. Je to i nevýhoda, ale přijde mi to zajímavé. Líbí se mi i hlavní postava jeho knížek - Robert Langdon. Pokud máte rádi akční thrillery nevim kam přesně to zařadit) a rádi se dozvídáte nové věci, myslím, že byste měli šáhnout po knížkách Dan Browna, rozhodně vřele doporučuji!
Dan Brown collection

16. Just simple song

6. března 2014 v 22:11 | Hope
Jednu z věcí, které vážně zbožňuju jsou takový ty písničky, které kdykoliv slyšíte tak se u nich musíte usmívat, protože na ně máte krásný vzpomínky.
Písničky u kterých se usmívám kvůli vzpomínkám mám hodně. Třeba Žijeme len raz a vždycky když jí slyším, tak si prostě vzpomenu na letní prázdniny a na všechny skvělý věci, co se o letních prázdninách děly. Potom cítím to samý, když poslouchám Because we can (Bon Jovi :D), protože si vždycky vzpomenu když jsem jí slyšela poprvý a jak mě naprosto okouzlila.
Písničku, která je ve videu níže znám docela dlouho z jednoho seriálu a dlouho jsem nevěděla, jak se jmenuje a ten díl jsem si pouštěla pořád dokola, protože se mi líbí ten díl a i ta písnička.
Takže tady je:
Takže pokud máte čtyři minuty čas, tak mi udělejte tu radost a poslechněte si ji :)
Máte taky takovéhle "šťastné" písničky?
Líbí se vám tahle?

13. Violin

29. dubna 2013 v 21:34 | Baush
Rozhodla jsem se, že po tom asi roce, co mám tuhle rubriku, že do ní budu pravidelně psát. Svatosvatě slibuju :D Víte ono 1 000 věcí tudíž 1 000 článků, to asi není otázka pár dnů.
Každopádně už tu máme "nešťastnou" 13 a proto jsem se rozhodla, že tam dám něco, co mám vážně ráda a mám v tom právě teď smůlu jednoduchá volba housle.
Nevím, jestli to víte, ale ano hraje na housle.
Byly časy kdy jsem se za to styděla. Ani asi nevím proč.Caitlin Dotcodotza | via Tumblr
Ani nevím, proč jako šestiletá jsem si vybrala hrát na housle. Nechtěla jsem rozhodně hrát na nějakou flétničku, protože jediný dechový nástroj, který se mi líbí a na kterých bych /čistě teoreticky/ chtěla hrát je saxofon. Na kytaru jsem byla moc malá a kam bysme asi dali klavíf? Housle byly prostě fantastickou volbou.
Samozřejmě zezačátku to bylo obrovské nadšení, ale opadlo až sem si všimla, co za učitele mě to "učí" Bylo by jednoduché tvrdit, že je to jeho vina, že jsem teď pozadu, ale hrála jsem jednou za týden.
A chtěla jsem skončit. Opravdu už jsem se odhodlávala, že s tím skončím. Ovšem zázrak se stal. Dostala jsem novou učitelku. Když si vzpomenu jakou skladbu mi dala nejdřív a jakou jsem pak musela hrát. Ano asi jsem hodně pozadu.
Proto teď hrozí, že skončím (nebo, že mi naši koupí housle :DD)... Nechci končit. Poslední tři roky jsem nad tím strávila dost času... A chodím tam osm let... Nechci skončit. A už asi ani nemůžu.
Hrajete vy na nějaký hudební nástroj?
Co si myslíte o houslích?
 
 

Reklama

Toplist od 19.3.2012