Červen 2014

Freedom

26. června 2014 v 20:46 | Hope
I. Can't. Wait.
Je to zítra! Jupí jé! Muhaha! Jo! Konečně! Třikrát sláva! Hurá! Dobře, nenapadají mě žádné inteligentní výrazy, ale mám dobrou náladu a jsem z toho všeho nadšená. Zítra jdu naposledy do budovy, kam jsem chodila 9 let (pět let na základku a čtyři na gympl o patro výš) a teď prostě zmizím a už ty lidi v životě neuvidím (eh, teda pravidelně se s nimi budu stýkat xD).
Nevím moc, co psát, ale chci napsat nějaký ten článek. Tak nějak svým způsobem poslední, protože zítra začíná úplně jiná éra. Začíná něco úplně novýho a konečně skončí ta otrava. Prostě SVOBODA. Chci dělat tolik věcí! Tolik věcí začít! A teď už začnu. Protože mě nezajímá, co si myslí tyhle lidi. Už je prostě neuvidím. Aspoň doufám. Některý bych chtěla vídat, ale těch je pár. Konečně začnu zase od začátku. A potřebuju odpočinek. Svobodu. Prázdniny.
Těšíte se? :D

Infinity

23. června 2014 v 22:00 | Hope |  Underground
Spousta lidí potřebuje slyšet "navěky" (nebo spíš "forever" to zní líp). Spousta lidí vyžaduje sliby, ale přitom na co vám to je? Na co vám je, že vám někdo řekne, že s vámi bude navždy? Říct to, je snadné, přece jen horší je něco vážně udělat.
Ale proč po někom požadovat věčnost, když jí samy nemáme? Stejně jednoho dne všechno skončí, jen tak uprostřed toho všeho bez varování.Our infinity
Nepotřebujete přece věčnost, když máte dnešek. Nikdy nic nebude věčné a stále stejné. Vše se mění, takže je vlastně proti přírodě aby něco bylo na věčnost. Jednou to prostě všechno skončí.
Není jednodušší po někom požadovat dnešek? Přece jen žádný zítřek být nemusí. Je to děsivé si to připustit, ale když se nad tím zamyslíte, určitě vás napadne spousta věcí, co se může stát do 24 hodin. S velkou pravděpodobností tady stále za 24 hodin sedět budete, ale někdy přijde poslední den. A nepřijde s tím, že je poslední. Prostě to bude jen další den. S tím rozdílem, že už žádný další pak nebude.
A tak nechtějte věčnost. Na co vám je, ikdyž vám ji někdo slíbí může se otočit a najednou ho srazí auto. Proč požadovat něco, co za to ani nestojí? Jistě, uklidní to, zní to hezky, ale jsou to jen prázdná slova.
Žijte dneškem. A ne nějakou věčností.

Night

18. června 2014 v 22:33 | Hope |  Underground
Nevím, kdo kdy přišel s tím, že když chodíte spát dřív bude pro vás lepší a že se budete "cítit lépe". Asi takhle. Kdybych druhý den se nemusela trmácet někam, kam nechci a kde mě to naprosto nezajímá, tak bych si mohla vesele chodit spát (p)o půlnoci a psát.
Já nevím, jestli vy jste si toho všimli, ale vždycky když přijde noc (a obzvlášť když chcete jít spát), tak máte najednou hlavu plnou nápadu.A.S.A
Pamatuju jednou mi námět na povídku vnuknulo to, že někdo venku nastartoval auto.
Kdybych to slyšela v poledne, tak bych si toho pravděpodobně nijak nevšímala a ještě s větší pravděpodobností by mi hrálo nějaký CD, takže bych to neslyšela.
Ale najednou když je tma, tak všechno dostane jiný a zajímavější nádech. Jako malá jsem se tmy bála. Nevím, proč. Častokrát, když je noc vzpomenu si na citát od Stephena Kinga "We stopped checking for monsters under our bed when we realized they were inside us"
V noci najednou každý stín dostává příběh a fantazie funguje ještě víc, protože jí tolik nepotlačuje realita. Nebo nevím, prostě nejlíp se o všech těhle příbězích přemýslí ve tmě. Spousta věcí se dělá dobře ve tmě. Třeba si lehnout na zem a mít na uších sluchátka. Najednou si to mnohem víc vychutnáváte. Anebo když čtete knížku a najednou zjistíte, že je půlnoc.
Opět se dostávám k tomu, že nevím proč chodím do školy. Radši bych četla Hru o trůny. Nebo poslouchala Linkin Park. Prostě něco.
Omlouvám se, že ten článek je jaksi taksi o ničem, ale no nevím, chtěla jsem to napsat, tak z toho něco vzniklo :D

Festival

15. června 2014 v 22:19 | Hope |  1 000 věcí, které mám ráda
Tak, ta velká chvíle přišla. Konečně jsem se dostala na festival.
Byla jsem z toho nervózní a zároveň hrozně natěšená a nedočkavá.
Bylo ideální počasí. Okolo pětadvaceti stupňů, polojasno - ideální pro mojí oblíbenou džínovou bundu a ještě jsem si jako velký rebel vzala klobouk :DMandrage
Nejdřív jsme čekaly na No Name, takže jsme seděly v trávě, jedly Oreo a hrály imaginární šachy :D (nějak jsme si ten část zkrátit musely). No Name byli dobrý, ale neznaly jsme od nich moc písniček, takže když zrovna hrála některá, kterou jsme znaly jsme tam vždycky začly nadšeně ječet "jo tu vlastně znám!" :D
Potom jsme se začly cpát dopředu, protože všichni odcházeli (na tom pódiu byla hodina pauza pro přípravu další kapely, což byli Mandrage!). Na ně jsme tam vlastně šly, protože no přiznejme si Mandrage jsou prostě hrozně skvělí a boží! Takže jsme se tam prorvaly dopředu a seděly na zemi, což bylo docela hustý. Sedět tam v davu cizích lidí na zemi v půl desátý.
Ale to čekání se vyplatilo, protože Mandrage byli opět skvělí a nezklamali! Mám je hrozně ráda!
Takže jsme s kamarádkou byly vepředu, kde jsme zpívaly a skákaly a bylo to naprosto skvělý. Ještě teď když si na to vzpomenu, tak se mě zmocní euforie.
Bylo to.. dochází mi slova. Prostě se mi tam hrozně líbilo! :D
Byli jste někdy na nějakým festivalu?
Vaše zážitky?

Be a good philosopher

11. června 2014 v 21:43 | Hope |  Underground
Abyste byli dobrým filozofem, musíte se umět divit.
Hned nazačátku přiznám, že tuhle větu mám z knížky Sofiin svět, kterou právě čtu. Je to knížka o filozofii a tahle věta mi přišla zajímavá, protože mě nikdy nenapadlo, že by někdo mohl žít a přitom se nedivit životem a tím vším okolo.
Podle téhle definice bych byla naprosto dokonalý filozof, protože se zabývám věcmi, kterýma se asi někdo hned tak nezabývá. Přijde mi, že lidi často řeší, tak neskutečně přízemní věci, že nevím, jak je to může bavit.This is not a pipe.
Zas nadruhou stranu chápu, že to o čem se bavím já může někomu taky připadat divný, takže radši mlčím :D
Ovšem myslím, že schopnost umět se stále divit a nechat se překvapovat je podle mě důležitá. Setkala jsem se s lidmi, který prohlásili "zkusil jsem všechno" nevím, co to "všechno" podle nich obsahovalo. Všechny díly Ulice nebo co?
Nemůžete vyzkoušet všechno. A rozhodně když tohle tvrdíte, tak jste všechno nezkusili. Život je o nových možnostech a přemýšlení nad nimi. Ne, všechno opakovat stále znova a dokola. Můžete najít nějaký nový a lepší způsob. Nemůžete zažít všechno. To prostě nejde. Ale můžete zkoušet stále nové možnosti.
Podívat se na ty staré věci jiným pohledem a připomenout, že svět je neskutečně zvláštní a prapodivný a že je tu spousta zvláštních věcí nad kterými se můžeme divit, ale my je jen přecházíme a nevnímáme.
Jste na ně zvyklí, ale podívali jste se v noci jen tak na oblohu? Nebo vyšli jste někdy jen tak do deště? Připomenout si jaký to je pocit?
Existuje spousta věcí nad kterými můžeme filozofovat a přemýšlet. Znovu a znovu, a pořád nás mohou napadat nové a nové věci a další otázky. Ovšem místo okolo nich procházíme s nepřítomnýma výrazama a myšlenkama u věcí, které nás vlastně ani tolik nezajímají...
Jste dobrý filozof?

There's no mistakes

9. června 2014 v 22:21 | Hope |  Underground
"Neexistujou žádné chyby. Nejhorší, co se může stát je to, že to nezkusíš."
V tu chvíli jsem ztuhla. Vzhledem k tomu, že jsem zrovna procházela okolo televize nenapadlo mě, že bych mohla uslyšet něco jiného než "100 tabletů týdně, rozdáváme rozdáváme 100 tabletů týdně." Ale zpět k té věte.
Byla sice z filmu, který nevypadal lákavě a měl divnej název, ale tahle věta mě dost překvapila a zarazila zároveň.!
Poslední dobou nad tím často přemýšlím. Že hodněkrát věci neděláme, prostě jen tak. Chtěli jsme je udělat, ale pak v nás začne hlodat hlas, který nás přesvědčuje, že je to špatně. A co si o nás pomyslí ostatní? Ani si to většinou neuvědomujeme, prostě jen něco děláme automaticky, ikdybychom to mohli dělat jinak. A ikdyby zde existovaly nějaké chyby, není prostě lepší nechat je v minulosti? Nechat je tam, ať si vesele hnijí dál a my už prostě budeme si dokonce života pamatovat, že nic takovýho dělat nemáme?
A pro každou změnu hledáme výmluvy. Někdy je to prostě tím, že se nám nelíbí počasí, někdy zas se vzbudíme se špatnou náladu anebo prostě "cítíte v kostech, že dneska není ten správný den na změnu."
Ale znám ten pocit. Znám ho moc dobře a nechci ho znát. Nechci už dál dělat věci podle toho aby se to lidem líbilo. Chci začít dělat věci, tak jak jsem vždycky chtěla.
Je to náročné. Někdy si říkám, že mé velkolepé si protiřečí s mojí lenností. Ale někdy, ve chvílích jako je tato, si slibuju že to změním. A jednou to udělám.

Jo, klišé!

8. června 2014 v 22:46 | Hope |  Underground
Někdy přemýšlím o lidských vztazích. Mám pocit, že je to jedna z nejdebatovanějších věcí vůbec. Pro všechny je hrozně důležitý jestli někoho máte nebo ne. I vaše babičky téměř vždycky, když přijedete se ptají "tak co chlapci?" Sice jsem se kdysi zapřísahla, že nebudu psát klišé typu mezilidské vztahy, ale sliby jsou od toho aby se porušovaly.
Nemám v plánu tady psát nějaké vylívání srdce. Nevím, co mají všichni za problém být samy. Všichni si pořád někoho hledají a ať už někoho mají nebo nemají řeši jenom to. Dokola a dokola. Čeho se tak bojí, když budou rozebírat sebe e? Bojí se toho, že když budou samy, tak budou zapomenuti? Nebo zkrátka neumí využívat svůj čas, tak jak chtějí oni? Potřebují k dobře strávenému času někoho?
Já neříkám, že je špatné někoho mít. Samozřejmě, že je skvělý když najdete někoho přibližně stejně božího jako jste vy, ať už je vztah mezi vámi jakkýkoliv.
Ale znamená snad, že když travíte sobotu samy, že jste najednou horším člověkem? Vážně je nutný, každý pátek do večera někde "pařit"? Je skvělé být s lidmi. Spousta lidí, co mě zná kdyby si přečetli tenhle článek tak by ani neřekli že je ode mě. Jsem poměrně společenský a otevřený člověk. Potřebuju okolo sebe společnost, ale dokážu být sama.
Myslím, že každý by měl trávit čas někdy sám.
Proč se někdy nezavřít před světem a číst si nebo prostě cokoliv dělat. Proč se cítit opuštěni? Vždyť nejste sami. Okolo vás je spousta lidí. Spousta lidí potkáte. Ale nemusíte ty skvělé lidi vyhledávat pořád. Nechte je někdy, ať si vás najdou sami.

Kapitán

4. června 2014 v 19:43 | Hope |  Stories
Nedávno jsem brouzdala v mém počítači a najednou, co to vidím, složka Psaní. Našla jsem spoustu příběhů, který jsem úplně zapomněla, že jsem je napsala a některý jsem četla s tím, že jsem vůbec netušila, jak to vlastně pokračuje. Každopádně mě napadlo, přidat sem mojí povídku. Je to moje starší povídka, ale je krátká, takže jako pokusný králík se hodí. Je z období, kdy jsem byla zažraná do Titanicu. Do komentářů pak napište, jestli budete stát o další povídky či o pokračování.

Red or blue?

3. června 2014 v 18:48 | Hope |  Underground
Nevím, kolik lidí z vás zde viděli Matrix, ale nakonec to ani vlastně nebude tak důležité. Tentokrát budu psát o tom, že v Matrixu je jedna scéna, kdy Neovi (hlavní postavě) jsou nabízeny dvě pilulky. Červená a modrá.
Když spolknete modrou pilulku můžete dál žít svůj život, tak jak je. Budete dál věřit tomu čemu věříte a budete dál žít, tak jak jste žili doposud. Pokud spolknete červenou pilulku, dozvíte se pravdu. Untitled
Můžete se dozěvdět, že žijete v iluzi, můžete se dozvědět spoustu věcí, kterým jste věřili, ale právě jste zjistili, že to není pravda. Váš život je iluze nebo, že váš život je naplánovaný nějakými geniálními bytostmi ve vesmíru. Protože tohle všechno může být pravda a vy to nemusíte vědět. (Samozřejmě tímhle, už jsem trochu opustila Matrix, tam to takhle nezkoumají).
A tak se ptám? Co byste vybrali?
Víte, mě osobně už několikrát napadlo "co když je můj život a třeba i všech ostatních velká fikce?"
Napadlo mě spoustu věcí. Od toho, že jsem adoptovaná až k tomu, že je nějakej týpek nám vidí do hlavy a řídí nás jako loutky a jsme pro něj jenom další projekt. Neříkám, že si to myslím, jen jsem už takhle několikrát přemýšlela.
Takže já bych možná sáhla po té červené. Ikdyž za jakou cenu?
Ale nejlepší odpověď by rozhodně byla "fialová by nebyla?"
Co byste vybrali vy?
Toplist od 19.3.2012