Duben 2014

If not now, when?

27. dubna 2014 v 21:38 | Hope |  Underground
Často si představuju svou budoucnost mnohem lepší než je teď (to asi každý). Vidíme se, jak jsme se konec zbavili všech těch zlozvyků a děláme to, co chceme. Že trávíme většinu času myšlenkami v budoucnosti, než teď v přítomnosti. Ale někdy je pak realita snesitelnější, když si uvědomíte, že tohle jeden z těch "špatnějších momentů" a až přejde, že zas přijde něco lepšího.Untitled
Stejně si nemyslím, že je to dobře. Ale je to docela těžký, celý dny dělat něco, co je užitečné. Myslím si, že každý by měl mít nějakou "vypínací a odpočívací činnost" u který může klidně usnout. Problém je, že tuhle činnost dělá většina lidí pořád a nevede to nikam. Asi nejsem moc velký motivátor, nedokážu napsat ty správná slova a ani mě nenapadá dostatečně motivující a revoluční myšlenka, který by mě nakopla to udělat. A tak asi čekám, až mě něco napadne. Protože neexistuje způsob, který by vás naučil se zvednout a udělat to. Je to o vaší vůli, motivaci. A pokud jí nemáte je to na nic. A tak stojí to za to? Chcete aby to všechno konečně dostalo nějaký smysl a chcete udělat něco, díky čemu se pak budete cítit lépe? Nebo budeme dál sedět a čumět na telku?
Je to jen o výběru. Nic jiného v tom není. Žádný návod ani recept nepřijde. Ani nepřijde den, kdy najednou vstanete a budete vaše vysněné já. Nepřijde žádný den, kdy to najednou přijde samo. Ale můžete se o to pokusit teď a teď to změnit. Anebo čekat dál na tu chvíli, která nikdy nepřijde...

Finally

24. dubna 2014 v 6:59 | Hope
Tak se ozývám po delší době.
V úterý jsem z toho všeho ještě byla mimo a byla jsem ráda, že to mám za sebou, takže jsem musela začít konečně číst nějaký normální a dobrý knížky :D A včerejší odpolede jsem strávila Just don't.aktualizováním stránky. Nakonec mě vzali. Ale ne na tu školu o které jsem mluvila v posledním článku. Samozřejmě, že mi to bylo líto, ale když jsem se dozvěděla, že mě vzali na tu druhou školu, tak jsem si uvědomila, že už na tu první školu nechci. Bylo by to dál, musela bych dřív vstávat a bylo by to sakra náročný (a to i časově). Takže radši půjdu na nějaký lehčí gympl, než aby se ze mě stal někde nějakej šprt, kterej sice studuju na boží škole, ale nemá na to si jí vychutnat, protože by tam byl pořád zabořenej do učebnic. A to bych nebyla já. Prakticky vzato bych asi musela skončit se všema věcma co mám ráda (čtení do půlnoci apod.) a nezbyl by mi na to čas.
Takže to dopadlo nakonec dobře. (Dokonce jsem právě zjistila, že na tý druhý školy jsou skoro všechny volitelný předměty, co jsem chtěla :D)
Moc už nevím o čem dál psát, protože asi vás to moc nezajímá (což chápu :D). Tak ještě se ovzu. Díky za vaši podporu :)

What? Tomorrow?

21. dubna 2014 v 8:58 | Hope |  Underground
Tohle bude asi naječasněji vydaný článek na tomhle blogu. Hádejte proč. Ano, správně dneska jsou Velikonoce. A co se nestalo... Poklidně napůl spím a napůl jsem vzhůru, přemýšlím nad všemimožnými věcmi a najednou zvonek! -.- Už úspěšně asi 8 let předstírám, že tohle dopoledne neexistuju a teď najednou se mi to nějak nepovedlo.
Ale o tom psát nechci. #6
Zítra mám přijmačky na školu, kam se chci dostat. A víte, cítím se divně. Teď si tady skoro týden blaženě čtu, občas se učím a hlavně spím (pokud mě teda nikdo nevzbudí! -.-) a zítra má to má najednou přijít?! Víte, je to zvláštní, když dlouho očekáváte nějakou událost, která je daleko a najednou jste těsně před ní. Je to neskutečně divný. Pamatuju si o loňských prázdninách (poslední dobou jsem nějaká nostalgická, všimli jste si? O.o) mě popadla mánie, že musím najít nějakou tu školu, kam bych se chtěla hlásit. A byla jsem zklamaná. Zpočátku. Žádná škola mi prostě nevyhovala a měla nějaké své ale a pak najednou... Bylo to, jen když jsem otevřela stránku tý školy věděla jsem, že se tam prostě musím hlásit a že to je ona! A věřte nebo ne, je to od nás i kousek, takže jsem se cítila hodně nadšeně. Do té doby, dokud jsem nepřišla na to, že je to jedno z nejtěžších gymnázií a že dostat se tam nebude stejné, tak jako na to gymnáziu, kde jsem teď. Dnes mě čeká poslední den (m)učení.
Takže držte mi zítra palce!

Once upon a time

20. dubna 2014 v 10:55 | Hope |  Underground
Někdy je zábavný jen tak otevřít starý deník a přečíst si, co jste to třeba před rokem napsali. Vžycky, když je tam napsaná nějaká akce, tak vždycky začnu vzpomínat a přijde mi divný, že se to stalo už před rokem. Na jednu stranu máte pocit jako, že se to stalo včera a zároveń strašně dávno. Enjoy | via Tumblr
Nejzajímavější je číst, tam věci typu "rozepíšu se o tom zítra" a druhý den je vše úplně jinak. Když jste psali ty řádky, nikdo vám neřekl, co se druhý den stane a že o 24 hodin později, váš život bude vypadat úplně jinak.
Někdy bych si to přála vědět aspoň o pár hodin dřív, aych se stihla s některými lidmi rozloučit. Teď tu možnost nemám. Nikdo mi v deset večer nezaklepal na rameno s tím, že mám poslední možnost mluvit s tím člověkem.
Jenže tak už to chodí, na jednu stranu nás to štve, ale nadruhou stranu, tak nějak víme, že je to tak vlastně dobře a s odstupem času si uvědomíme, že se to mělo stát a že je to tak nakonec dobře.
Vždycky jsem říkala, že nemá moc cenu plánovat si budoucnost, protože ta se každou vteřinou mění a nikdo nedokáže předpovědět, co si za pár let umanete. Věci, které teď říkáte, že je neuděláte, se možná někdy stanou vaším každodenním chlebem. A tak nemá cenu se tím zabývat. Stejně to dopadne úplně jinak. A je to vlastně nakonec i dobře.

Books, books everywhere

19. dubna 2014 v 11:15 | Hope |  1 000 věcí, které mám ráda
Moc nevím, čím začít k tématu "knihomolství." Já jsem se zajímala o různé příběhy už jako malá a poslouchala jsem na CD různé pohádky a povídky.
Když jsem se naučila číst, tak jsem neděla nic moc jiného a to mi taky zůstalo.
Smutné na tom je, že čtu hrozně rychle a nikdo mi ty knížky nechce kupovat, protože když mě knížka hodně baví (a může mít i 600 stran) během jednoho dne jí přečtu.
Samozřejmě, že není možné abych celé dny jen seděla a četla (dělám i jiný věci občas! :D), ale častokrát (hlavně o prázdninách) se mi stane, že vstanu, popadnu knížku, že si budu "jen chvíli číst" a najednou je o několik hodin víc.Books
Vím, že asi v sedmý třídě jsem měla pauzu a moc jsem toho nečetla, ale zas se to vrátilo. Všichni lidi, co mě znají mě s knížkama mají spjatý (a stejně mi ty knížky nekupujou, svině jedny! :D). Taky jsem naprosto nemožná, když jdu do knihkupectví, protože tam jsem také schopna trávit celá odpoledne. Když jdu do knihovny půjčit si "jednu dvě knížky" skončím s narvanou taškou a ještě s několika bichlema v ruce (ó ano s tou paní, co mi půjčuje knížky, se s ní vždycky bavím o knížkách a několikrát, ikdyž jsem ji neměla zarezervovanou, mi dá nějakou knížku o který si myslí, že by se mi líbila :D)
Většina knihomolů je odpůrcem čteček a to nevím, proč. Myslím, že knížky to rozhodně neohrožuje a je to výhodný. Teď tam čtu Hru o trůny, což je neskutečná výhoda, protože nemusím ty tlustý bichle někde tahat (knihomol, neknihomol, knížky jsou pěkně těžký!). Rozhodně byste nechtěli vidět moje zavazadlo, když někam jedu na delší dobu :D
Co vy?
Čtete?

Pět jazyků, které bych chtěla umět

17. dubna 2014 v 21:37 | Hope |  Underground
1. Francoužština
Řadím ji na první místo, protože se jí učím, takže jsem tak trochu očekávala, že možná budu umět něco málo říct a ono zatím nic :D Francouzsky bych chtěla umět mluvit, protože se mi to neskutečně líbí a chtěla být žít ve Francii, protože ta země je podle mě naprosto úžasná.

JoliesFantaisies / HolidaysDreams on weheartit ♥ | via Tumblr

Tahle doba

16. dubna 2014 v 18:27 | Hope |  Underground
Téměř všude teď narážím na kritiku dnešní doby. To je pořád, co děláme špatně, co bylo předtím lepší, jak se chovají dnešní děti, technika a já nevim na co všechno si to všichni stihli nastěžovat.
Jestli očekáváte další takový článek, pak vás musím zklamat, protože nehodlám se přidat k tomu názoru "že je tahle doba strašná."It's fun
Na žádnou dobu nemůžete říct "jo to byla dokonalá éra." Vždycky tam byl nějakej idiot nebo zákon anebo se prostě něco zvrtlo. To se prostě stává a patří to k tomu. Navíc jak by podle vás vypadala dokonalá doba?
Myslíte si, že před padesáti lety bylo všechno růžové?
Ne. Tak začněme třeba tím, že si nedovedu představit, že někdo z vás, když ho bolí zub nebo dostane teplotu, tak píše závěť, protože ne každá doba měla možnost zajít si s každou blbost ZADARMO k doktovi. Bože, lidi ty doktoři tady jsou zadarmo! To také není všude. Všichni mluví o Americe jako o "zemi snů" a všichni se tam chtějí přestěhovat (což já chtěla taky, ale ta země má mnoho nevýhod), ale víte třeba že se tam úplně za všechny doktory platí nehorázný peníze?
A dále. Sice si všichni stěžujeme na školu, ale dovedete si představit, že pracujete někde na poli? Nebo, že nemůžete říct svůj názor protože jste buď : žena, černoch anebo Žid?
Většina lidí ráda cestuje. Myslíte, že by to bylo možné? Nemohli bysme se učit o lidech, kteří byli proti režimu. Dovedete si představit, že jediné co můžete poslouchat je Karel Gott a Hanka Zagorová? Že by vám to doba prostě nedovolila?
Dnešní doba má neskutečně tolik moc výhod. Můžete si vybrat kým budete a nemusíte moc brát ohledy. Můžete si vybrat školu, nikdo vám to nezakazuje. Můžete číst knížky z druhého konce světa. Můžete si vybrat, kam odcestujete. Můžete ochutnat jídlo ze všemožných států-
Vlastně jediné, co vám v dělání všech těch věcí brání jste vy sami. Ne, tahle doba. Tak to na ní nesvádějme.

I will be better...I swear

14. dubna 2014 v 22:02 | Hope |  Underground
Stalo se vám někdy, že jste něco chtěli tak moc, že byste byli schopni proto udělat cokoliv?
Tu neskutečnou, palčivou bolest v tom, jak moc jste chtěli aby se něco stalo.
Už se mi to stalo jednou a tenkrát se to splnilo. Ale splní se to znova? Může se opravdu sen stát pravdou? Můžu mít tolik štěstí?Be happy
Jednou mi jeden člověk na větu "právě se mi splnil sen" (ikdyž to tenkrát byla pitomost, ale měla jsem radost :D) řekl, že když si splníte sen, že ho tím vlastně zničíte. Už se nikdy nemůžete k tomu vrátit a představovat si to. Ale zas na druhou stranu, nemusí se to odehrávat ve vaší hlavě, ale můžete to vidět pokaždé když otevřete oči. Pamatuju si třeba, že jednou asi dva tejdny před tím, než jsem jela do Londýna se mi zdál sen, že se tam procházím a byl to.. krásný sen. Takový ty sny, kde se vlastně nic nedělo, ale vy ste se tam cítili hrozně dobře a pak jste byli nuceni se zase vzbudit. Každopádně když jsem se vzbudila, tak jsem dostala beznadějný pocit, že sen skončil. Pak mi ale došlo, že za dva týdny se můj sen stane pravdou a to byl krásný pocit.
Takže si myslím, že je lepší sny "ničit" než je nechávat pouze sny.
Takže teď a tady vám svatosvatě slibuju, že pokud se dostanu na mojí (dá se říct) vysněnou školu, tak že udělám něco se sebou a se svým životem.
Existuje něco, pro co byste se změnili?

Everything will be okay...

13. dubna 2014 v 21:57 | Hope |  Underground
Asi před rokem jsem začala dělat takovou ranní zvyklost a to tu (pozor, teď přijde velmi originální část :D) - začla jsem po ránu pít kafe. Určitě jste to někdy zažili, že jste sice vstali s mizernou náladu, ale jakmile jste roztáhli závěsy uviděli jste, že venku svítí slunce a vy v ruce držíte svůj oblíbený ranní nápoj (čaj/kafe/whocares) a to pak nejde prostě nasát tu ranní atmosféru a cítit se dobře. Smutný je, že vždycky jakmile vejdete do školy, tak to zase všechno zevšední a ranní barvy opět zešednou.-
Ale zpět k tématu. Tuhle ranní zvyklost jsem nemohla dělat, když venku mrzlo a bylo zataženo. Nebylo to ono. Ale teď po roce, konečně po ránu opět vysvitlo slunce a já se k tomu mohla vrátit. A to mě donutilo přemýšlet nad tím, jak moc jsem se za ten poslední rok změnila. Jestli před rokem tu seděla úplně jiná osoba nebo úplně stejná. Člověk se stále mění. Vždycky když se kouknete o rok zpátky, tak se něco změní.
Faktem ale je, že za poslední rok se změnilo úplně všechno. Nemám v plánu tady psát nějaké nudné dramatické eseje na téma já a můj život. Nikoho by to nezajímalo a já to ani psát nechci. Ale můžete mi věřit, změnila se každá věc v mém životě, každá maličkost a každá podstatná věc, co mě provázela denním životem se změnila (např. před rokem jsem ještě neposlouchala Bon Joviho, nechápu jak jsem mohla žít :D). Poslední věc, která tomu všemu chybí je změna školy a to se mi (doufám) povede během dalších 10ti dnů (bože to se blíží). A když jsem těch změn celý ten rok děsila, teď musím uznat, že se to ale rozhodně změnilo k lepšímu, i přesto, že to nebyly zrovna hezké věci. Proto prostě nemá moc cenu mudrcovat nad tím, co se teď děje a dělat ukvapené názory. Věci se mění. A tak už to prostě má být...

Tim Burton

12. dubna 2014 v 20:38 | Hope |  1 000 věcí, které mám ráda
Myslím, že každý z vás toto jméno už někdy zaslechl. Pokud ano, ale netušíte kdo to je tak já to zkrátím - je to americký režisér. Můžete od něj znát třeba Střihorukého Edwarda, Batmana, Ospalou díru, Mrtvou nevěstu Tima Burtona, Sweeneyho Todda, Karlík a továrna na čokoládu, Alenka v říši divů nebo Temné stíny. Můžete ho mít spjatétho i s Johny Deppem, protože hraje ve spoustě jeho filmech.
Ovšem Tim Burton není pouze rešisérem, ale také básníkem a malířem.
Proč o něm jen tak zčijasta píšu? Pro ty, co bydlí někde u Prahy, tak možná postřehli, že tu má výstavu, pokud bydlíte někde poblíž, myslím, že se vážně vyplatí se tam zajet podívat, je to fakt zajímavý a moc se mi tam líbilo (a to na to umění moc nejsem :D). Ovšem pokud ne, nevadí i google poslouží a vyklopí vám spousta jeho obrázku.
Nejzajímavější bylo i to, že na té výstavě bylo několik nástěnek, plných jeho skiců na ubrousky (většinou z restaurací s logem, které tam bylo chytře zakomponované :D).
Tima Burtona, si jistě zapamatujete díky jeho osobitému stylu, tím jak zároveň k něčemu roztomilému přidá něco děsivého aneb jak z barevného klauna udělá noční můru.
Znáte Tima Burtona?
Máte ho rádi?
Který film od něho máte nejradši?
Líbí se vám jeho obrázky?
Toplist od 19.3.2012