Březen 2013

Better version is "shut up"

26. března 2013 v 20:56 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
"...ale tvůj názor ti neberu" v tuhle chvíli bych lidi, co pronesou tuhle větu nejradši... nevím. Nesnáším tuhle větu v jakémkoliv kontextu.
"Já ti tvůj názor neberu, tak mi neber ten můj" to je ten problém lidstva. Když s někým začnu diskutovat, hned to bere, tak "že mu beru názor" upřímně řečeno jsou mi většinou názory těhle lidí absolutně u pr*ele.give me love | via Tumblr
Nevim, jak bych asi mohla někomu sebrat názor to mi řeknetě. To je jako, tak blbej, že kdybych mu řekla nějaký věci, tak by si to hned rozmyslel? To není, tak přesvědčnej o svém tvrzení? (Což je další debilita, když někdo něco tvrdí přitom nic neví... -.-)
Nenávidím tyhle lidi, co řeknou tuhle větu. Nevim, proč si všichni myslí, že hádky jsou špatné. Ne, že bych je milovala, ale někdy je prosě dobrý říct někomu do očí, co si prostě myslím. Většinou toho litujeme, ale uleví se nám. I pro druhého je někdy lepší, prostě si to vykřičet.
Ale, když nemáte šanci to někomu říct a on pořád opakuje tuhle děsivě debilní větu nemá to cenu.
Já se nehádám moc často, ani nejsem ten typ člověka, co se hádá. Když mi věci vadí, většinou to prostě neřeším, ale když mi něco/někdo vadí chci mu to prostě říct a ne "neber mi můj názor" lidi mají být upřímní a ne zalézat pod tuhle větu no, ne?
Co si o tom myslíte Vy?

Everything around us

24. března 2013 v 19:34 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Na světě je strašně moc věcí. Spousta nádherných věcích, které bych třeba chtěla vidět. Spousta skvělých knížek, písniček, filmů a kapel... Je toho strašně moc. Staré, nové, tlusté, hubené, oposlouchané, dlouhé. Spousta jazyků, kultur, zemí, památek... Spousta božího jídla a časopisů.Facebook
Je toho strašně moc. Člověk nikdy nepozná vše.
A proto je mi občas líto, když někteří lidi jsou prostě jen zahledění do sebe a svých problému až úplně zapomenou na to všechno okolo.
Skoro všichni vidíme, ale jen to, co chceme vidět. Jen to, co očekáváme, že uvidíme. Díváme se na to, tak jak si myslíme, že to je.
Ne, většinu času se pořádně nedíváme - to musíte uznat. A je to škoda. Na světě je toho tolik!
A co teprve kolik je tu lidí? Občas když pozoruju lidi, přemýšlím třeba nad tím, co nejskvělejšího oni ve svém životě udělali. Trápí se nebo jsou šťastní? Mají teď dobré nebo špatné období?
Všichni jsou jiní. Ikdyž jsme si tak nějak ve směs všichni podobní. Máme dvě ruce, dvě nohy, dvě oči , vlasy...
Někteří jsou lepší. Někteří horší. Ale je to jedno. Jsou tu na téhle planetě stejně jako my. Mají stejné právo být tady, jako my. Potřebují stejné věci. Dělají téměř stejné věci.
Ale stejně jsme všichni úplně jiní... No není to krása?

Scary or awesome?

22. března 2013 v 20:48 | Baush
Ikdyž občas prostě přestaneme doufat, kdy už si prostě myslíme, že to nemá cenu něco se změní. Je to tak vždycky a je to prostě tak neskutečně povzbuzující.
Opravdu jsem si už myslela, že to všechno vzdám. Ale vždycky se něco stane. To je ten důkaz, že jdete, tam kam opravdu máte jít.
Je to důkaz toho, že to ještě všechno není špatně. Že vždycky se najde nějaké světlo. Neexistuje úplná tma. A i kdyby existovala po chvilce si na ní zvyknete a vidíte lépe.
Vidím teď docela dobře, díky za optání :DBelieve
Někdy nás někteří lidé překvapí. Někomu komu věříte, udělá něco, co vás trochu zarazí a nutí vás pochybovat. A naopak někdo ke komu se nechováte úplně nejlíp se k vám otočí a s úsměvem se o vás stará a zajímá.
Lidi mě prostě nepřestanou překvapovat.
Celkově je to prostě všechno strašně zvláštní. Živě si pamatuju třeba včerejší večer. Sice to zdánlivě nesouvisí, ale opak je pravdou. Šla jsem večer po tmě domů a měla sluchátka (:3) a už jsem vážně myslela na to, jak je to prostě všechno zbyečný. Přišla jsem dneska ze školy a říkala, si "jako fakt, to se to nikdy nezmění?", ale vždycky když přestanete v něco absolutně doufat, zasáhne něco, co vám dá vítu. Něco asi my lidi nikdy nevysvětlíme.
Je to děsivé, ale zároven fantastické.
Už se vám taky někdy stalo, že jste
přestali doufat a najednou - BUM PRÁSK?


Live or alive?

19. března 2013 v 20:56 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Jaký je rozdíl mezi přežít a žít?
A teď nemyslím přežít na pustém ostrově nebo něco takovýho.
Vemte si tohle. Jsme jedna z mála generací, která nemusí s nikým bojovat, dělat revoluce nebo lovit mamuty.
Dokonce máme i prášky. Jídlo. Pohodlí.
Máte velkou jistotu, že další den přežijete.
Že zítřek bude normální. Jen s malou pravděpodobností zítra vypukne revoluce, třetí světová válka nebo někdo spáchá atentát na prezidenta (třeba schody xD) nebo, že se vám zítra změní celý život.Tumblr
Takže se nemusíte stresovat. Budete spát v teple, koupíte si svačinu, půjdete domů ke své rodině...
A tak, když se nemusí zabývat přežitím jako takovým... žijete nebos píš přežíváte?
Sice škola není nějaký super odvážný život, ale i tenhle "náctiletý" život může být boží. Je už na vás, jestli prostě každý den vstanete s tím, že to bude další obyčejný den. Já vím, výš jsem i řekla, že s velkou pravděpodobností to bude normální den. Jenže i normální věci jsou hezké a jednoho dne vám bude škola chybět (možná).
A vždycky jde udělat nějakou absolutní kravinu, která prostě tu normálnost prosvitne absolutní praštěností...
Je malá pravděpodobnost, že zítřek bude úplně absolutně jiný než dny předchozí, ale není to jisté. Jak se říká to, co máte můžete ztratit a to co nemáte můžete získat.
Sice je velká pravděpodobnost, že zejtra normálně vstanete , ale ovšem není jistá. Žijte ne přežívejte. Je to sice rozdíl pár písmen, ale ve vašich vzpomínkách je to OBROSVKÝ rozdíl.
Vy přežíte nebo žijete?

Time to risk?

17. března 2013 v 16:56 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Možná už je to konec.
Proč to nechci skončit? Mám pocit, že prostě takhle to být nemá. Že to musí nějak pokračovat. Že to není konec. Nemůžu to jen vzdát, protože je to prostě těžký..-
Třeba jsem naivní, co já vím. Nevím, jestli je vážně nejvyšší čas opustit to staré a vrhnout se na nové věci.Rape me, my friend
Chci to? To nové jo, ale opustit to staré? Ne, díky.
Proč bych měla opouštět něco, co mám ráda, i když to asi poslední dobou nefunguje? (poslední dobou uh...)
Ale kdyby byl konec, tak to poznám ne?
Nevím, kde je ta hranice mezi tím, co už nemá cenu a tím, co je těžké, ale když se nevzdám, tak to pude?
A kde je hranice mezitím kdy se mě lidi snaží odrazovat a kdy mi říkají pravdu? Nepoznám rozdíl /anebo se pořád snaží jen odrazovat tudíž tu žádný rozdíl není?/
Není konec, ještě tu nejsou titulky. Jenom mám pocit, že se to prostě stoplo a nemůže se to posunout dál. Zaseklo se to, či co... Na to by pomohlo jen restartovat. Jenomže tím budu přece riskovat, že všechno ztratím no ne? A to je možná, to nejlepší, co se dá dělat.

Vážně se to stalo?

14. března 2013 v 20:27 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Kdo by očekával, že se to opravdu stane?
Když si přečtete poslední dvě věty minulého článku " Jednou to přejde... A doufám, že už to bude zítra :D" To byla jen taková sranda. Já ani nevěřila tomu, že by se to fakt stalo. Sice jsem nad tím večer přemýšlela a říkala si "jó zejtra to fakt změním" a ono... se to vážně stalo? Picture Quotes and Sayings
Někdy je tak jednoduché říct si o to, co chcete. Mám po dlouhý době upřímnou radost. Dnešek se prostě povedl.
Je to i zajímavé, že je tolik možností, co jde dělat. Tolik věcí o které přicházíme, když se něčo bojíme (ahoj Já).
A proto tedy upřímně doufám, že se vážně čtrnáctý březen 2013 zapíše do mé paměti, jako den, kdy to všechno začalo.
Upřímně v to doufám.
Takže vždycky pamatujte na to, že tenhle den, co je právě dnes se už nikdy nebude opakovat. Ikdyž chodíte do školy a vlastně děláte každý den "to samé" a dny splývají nejsou všechny stejné. Pokud jsou, pak je to ohromná chyba a je to vaše chyba.
Svádět to na druhé, tím si akorát krátíte čas na to to změnit. Není čas na čekání.
Nemůžu vám říct, co máte přesně udělat, protože to je něco, co víte jen vy samy. Co chcete už dlouho, ale bojíte se. Co strašně chcete.
Každý má takové ty "nesplněné sny", ale to jen proto, že si řekl, že nesplněnými už zůstanou...

My daily life

13. března 2013 v 21:31 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D

quotes | Tumblr
Trochu si přeju, aby se to, že se bojím týkalo té věci o které jsem psala minule. Ne. S tím jsem nic neudělala. Jako obvykle. Žádné překvapení.
Píšu tohle, protože už na to prostě nemám. Nebaví mě se pořád tvářit šťastně. Nedá se říct, že by se dělo něco špatnýho. Ani, že by se nedělelo nic. Naopak. Každý večer si musím připustit, že vlastně ten den byl skvělej.
Spíš jde o to, že nemám moc dobrou náladu. Vím proč, ale nemůžu se jí zbavit. Vždycky každý večer zase přijde a otravuje mě.
Taky každý večer sedím u weheartit, prohlížím si tuny citátů a nevím o čem psát. Proto když jsem objevila ten, co je nahoře, tak prostě jediný, co mě napadlo si postěžovat.
Jsem taky člověk. Už to nedokážu v sobě dusit. Jenže, kdybych to někdy někomu řekla stejně by mě nepochopil. To lidi okolo mě dělají až moc často.
Ale nepředstavujte si mě, jako nějakou chudinku, co smutně sedí. Možná občas, když se lidi nedívají...
Tak je to lepší. Jednou to přejde... A doufám, že už to bude zítra :D

Let´s go ahead!

11. března 2013 v 21:45 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Na tenhle citát narážím už dost dlouho. A já většinou, když na něco narážím pořád, prostě to znamená, že bych s tím něco měla dělat.
Je fakt, že už tohohle citátu si vzpomenu na jednu záležitost, ale není to jen jedna záležitost. Je jich víc.
Ten citát mi často zní v hlavě než jdu spát. Jenom prostě přemýšlím. Něco nezkusit nebo něco vzdát to je přece to nejhorší, co člověk může udělat... Ale někdy je to prostě lepší. A kdy mám rozeznat, kdy to je dobře a kdy špatně?
Intuice. Jasně, intuice říká "let´s go ahead" ale co když to prostě nejde? Ne, jde. Jenom se prostě bojim... Bojim se toho, co chci... Bojim se toho, že se to prostě nevyplní. Nevím, jestli se něco změní, když napíšu tenhle článek. Nevím, jestli se něco vůbec někdy změní. Bojím se, že už to neumím změnit.
Ale vlastně tam uvnitř (jak se říká...) moc dobře vím, že já jsem ta jediná, co to může změnit... A otázka je jestli to vážně chci změnit. A vážně chci?
Co děláte vy v těhle situacích?

Žvýkačková zeď a další skvělý věci

9. března 2013 v 18:03 | Baush
Říká se, že to co si přejeme nás dělá to kým jsme.
A ono je toho strašně moc, co bych chtěla udělat.
Mě i strašně baví hledat ty věci, co bych chtěla dělat. A tak jsem dám takový ty, co mě asi nejvíc zaujaly...
ALICE
Toplist od 19.3.2012