Listopad 2012

Discover my family tree

30. listopadu 2012 v 21:08 | Baush
Chtěla bych vědět, kde začíná "moje linie."
Jeden čas jsem se hodně ptala babiček na svoje praprababičky a prapradědečky... Je to zajímavé, poslouchat to. Najednu stranu cítite, že to je někdo, koho znáte, ale pak si uvědomíte, že jste ho nikdy nepotkali.
A ani nepotkáte. Často, když jsem třeba na hřbitově, tak se představuju, jaké by to bylo, znát někoho z nich.
Zajímalo by mě, jak vzniklo moje příjmení. Jací byli ti lidé? Tumblr_mdmjo5vknc1rhl4e0o1_500_large
Je trochu zvláštní, že jsou součástí mě, ale já je přitom vůbec neznám, nevím jací byli.
Zajímalo by mě v kterém století jsme se objevili.
Chtěla bych vědět, jestli někdo z nich byl v něčem výjimečný nebo jeslti někomu z nich jsem podobná.
Pokud bych mohla vrátit čas, chtěla bych vidět mojí rodinu. Prababičku, ale i třeba praprapraprapraprapraprapraprababičku. Možná by mě i bavilo jezdit po všemožných matrikách a hledat je. Bylo by to pracné, stále nevim, jestli se do toho chci pustit.
Ale chtěla bych to vědět.
Chci vědět, jak to všechno začalo. Kde jsou ty kořeny, jací to byli lidé. A byli vůbec z Čech?
Znáte váš rodokmen?
Chtěli byste ho znát?

Hi bro! What´s up?

25. listopadu 2012 v 19:56 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Často si stěžujeme, že nám někdo chybí. Že ta naše "OHROMNÁ" láska zmizela, tak rychle jako se objevila, že přátelé odchází a přicházejí...
To se stává. Nežijeme v americkém filmu, abysme byli na začátku hnusní, divní a oškliví a pak udělali něco fantastického stali se nejlepšími ze školy, měli spoustu kamarádek (i naši předchozí úhlavní nepřítelkyni) a nejkrásnější kluka ze školy.because I'm happy
Ne, ne a ne. Takhle to v reálném životě není, ale to každý z vás ví.
Často se mi stává, že když si řeknu "á že by ona byla moje spřízněná duše", tak se objeví něco, co tento fakt vyvrátí. Třeba, že se začne víc bavit s někým jiným nebo se v něčem neshodneme. Ovšem rozdíl mezi touhle kamarádkou a falešnou kamarádkou je ten, že ta první se za čas vrátí. Co si budeme nalhávat i ty lidi, které milujeme, tak i u nich potřebujeme mít někdy pauzi. Nemůžeme s nimi být pořád, každou minutu, u každé vaší špatné nálady tady s vámi oni taky nebudou.
Ale za čas se k sobě, zase dostanete.
Měla jsem jednu nejlepší kamarádku, prostě nejlepší kamarádky jak se patří. Přešla jsem na jinou školu a asi rok jsem se vůbec nebavili. Místo pozdravu jsme se jen nějak zaksichtili a koukali radši jinam... Ale jednou se to zlomilo a teď se spolu zase bavíme.
Je jedno na jak dlouho, nebo jak daleko vám někdo zmizí, podstatné je, že pokud je to váš pravý přítel, tak se jednoho dne zase vrátí s úsměvem a řekne "Hi! What´s up?"

Traveling

25. listopadu 2012 v 11:20 | Baush
Procestovat celý svět. Vzít si kufry a rozprchnout se někam strašně daleko.
Být v Americe, v Sydney, v Tokyu a v Barceloně. Zabalit si věci, vzít do ruky kufr a rozletětet se na všechny možné světové strany.
Nejsem jediná, spousta lidí chce cestovat.
Už jsem sepsala i seznam všech míst, které chci navštívit. Je to sedm stránek ve Wordu (hups :D). Jsem do cestování naprostý šílenec. the world | Tumblr
Taková ta nedočkavost, když čekáte na autobus/letadlo. Čekáte, když už přijde, ať dobrodružství začne. Kontrolujete si jestli máte všechno.
Miluju ten pocit, když prostě za sebou jen táhnu ten můj /naprosto těžký/ kufr a někam jdu. Asi by nebylo pro mě, jet někam do hor na výšlapy, ale jet na dovolenou a celou dobu se válet na pláži.Ale procházet se po památkách s foťákem v ruce. Pobíhat tam nadšeně od jedný památce k druhý, stopovat tramvaje, kupovat si strašně nezdravý jídla a na konci padnout do postele a spát. To je můj sen!
A já věřím v to, že se splní! :)
Vy chcete cestovat?
Kam byste se chtěli podívat?

Alone..

23. listopadu 2012 v 21:23 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Častokrát se zastavíme na určitém úseku. Říkáte si "no tak sakra, kde je ta chyba?"
A jednou jí najednou uvidíte. Vidíte jí úplně jasně.
Říkáte si "jak jsem jí nemohla nevidět?"release your inhibitions
Najednou to všechno až moc jasné, najednou to dává všechno takový zvláštní smysl.
Nejste sami, kdo má tenhle pocit, ale u vás je to něco jiného. Citíte ho na své kůži, hlava se vám možná motá. Prostě ne, tohle jste nechtěli. Tak proč se to někam posunulo a odvrátilo? Proč najednou je všechno proti vám?
Copak nezbyl jediný, malinký střípeček naděje? Aspoň malý proužek štěstí, který by osvítil tuhle situaci?
Říká se "až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe", ale tady žádné slunce není!
Nesvítí, není k čemu se otočit.
A tak, kde je to, čeho se máme chytnout i v těch nejhorších chvílích? Co je lepší, mlčet nebo za někým jít?Tina Lasota Beck.
Nevíte si rady, nejradši byste s tím vším skončili a nechali to být. Pro někoho jiného. Pro někoho, kdo to zvládne.
Ale nikdo takový tady není. Nikdo vám nerozumí. Proč?
Protože to vy tu jste, aby jste ten problém vyřešili.
Je to váš úkol a vaše poslání. Že to není žádná výhra? Ale, prosím vás.
Když je něco špatně, znamená to, že někde tady je hranice, kterou jste překročili. Možná to bude trvat déle, možná už za chvíli, ale jednoho okamžiku, stejně rychle jako jste tu hranici překročili sem, tak stejně rychle se zase dostanete do šťastné éry. A vždy záleží jen na vás, jak dlouho se tu zdržíte...

There is always a reason for life

21. listopadu 2012 v 20:28 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Když se zamýšlím, proč tu vlastně jsem?
Ještě asi úplnou odpověď nemám, ale je tu hodně věcí, díky kterým jsem to všechno neskoncovalo. A těch věcí je vážně hodně.
Nevím, jak někdo může to všechno ukončit tím, že se zabije. Já už bych to nedokázala (ano jsem slaboch :D ). Je hodně věcí za které se jde prát a kvůli kterým má vaše existence smysl. Ať už je to sebevětší kravina.Photos du journal
Když už jsem vážně v koncích odháním to muzikou. Jednou, když jsem byla sama doma a neměla jsem moc skvělou náladu, tak jsem jednu mojí oblíbenou písničku bušila do klavíru :D
A ano, v té chvíli to byla věc pro kterou jsem žila. Kdo by jí jinak dohrál za mě?
Často o sobě lidé pochybují. To je normální. Kdybyste o sobě nepochybovali, byli byste divní. Každý je někdy na dně, ale abyste byli na vrchu, musíte někdy být na dně ne?
Je jednoduché něco vzdát a říct si "hm někdy příště", ale proč? Co tím docílíme?
Opravdu nás to posune? Ať už uděláte cokoliv, i třeba špatný krok, vždycky vás to něčemu naučí. A to se bude hodit. Třeba se to i stane další věcí, pro kterou žít.
Nikdy se nebojte, že uděláte chybu. Protože tím byste udělali tu největší chybu!

Agatha Christie

17. listopadu 2012 v 10:56 | Baush |  1 000 věcí, které mám ráda
Agatha Christie je první dáma, která začala psát úspěšné detektivky.
Literární postava s kterou jí má snad každý spjatou je Hercule Poirot, ovšem není to jediná postava na kterou by Agatha měla být pyšná.Oui! Oui! Mon Paris!
V pár knížkách se tu ještě objevuje záhadný pan Quin, který stejně podivně se objevuje a stejně tak zmizí.
Její knížky mám neskutečně ráda. Sice většinou nemají nějak originální obálky (nesuď knihu podle obalu), ale stojí za to si jí přečíst.
Ještě nikdy se mi nestalo, že bych otevřela její knížku a přečetla třeba jen jednu kapitolu. Ne, neexistuje.
Když se do její knížky začtu, pak prostě nemyslím nic jiného a musím to dočíst. Vždycky jsem, tak napjatá, že ani spát jít nemůžu, jíst nemůžu, musím to dočíst. A jelikož knížky mají přibližně 200 stránek, není to velký problém.
Čte se to snadno, hodí se když čekáte na autobus, nebo kdekoliv jinde.
Pokud máte rádi detektivky, je Agatha Christie určitě něco pro vás!
Četli jste od ní něco?
Nebo jste viděli film Hercule Poirot?
Máte rádi detektivky?

Ke štěstí stačí málo

15. listopadu 2012 v 21:33 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Hodně lidí má přehnané sny a touhy, co by mělo být pro jejich štěstí.
Neumějí se usmát díky obyčejným věcím. Snad výjimkou je objektiv foťáku. Falešný úsměv. Oh, so nice...
Jeden by chtěl tohle a druhý ono. Támhle tu hru, tenhle mobil, vždyť on to někdo zaplatí... Je tak strašně těžký usmát se jen kvůli naprosté hlouposti?
Můžete se usmívat vážně jen tak. Věřím, že to víte, ale proč to někdy nezkusit?
Já se třeba začnu usmívat /jako idiot/, když si nalakuju nehty. Vím, že to asi zní docela divně, ale ano, když si napatlám na nehty nějakej barevnej lak, hned mám na tváři úsměv.
Ke štěstí, ale stačí i jen to, že jsme najezení, napití a zdraví. Nepadáme hladem na zem, nežízníme už několik dní a můžeme volně dýchat.
V dnešním životě mám pocit, že to jsou naprosté samozřejmosti. Ale co by se stalo kdyby došla voda? Co by se stalo?
Nikdo si neváží toho hlavního a podstatného, třeba i jen toho, že má oba rodiče, může jít za nima a říct jim, jak je má rád a nemusí být v dětském domově a trápit se otázkou, proč ho nechali být.
Je spousta důvodů, proč byste se měli teď usmát. Možná vás žádný nenapadá, tak se prostě usmějte, jen tak, protože nikdy nevíte, kdy přijde mnohem horší situace...
A tak se usmějte teď jen tak, třeba i jen proto, že se usmát můžete.... :)

Who owns my "wow!"?

14. listopadu 2012 v 21:44 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Je vážně hodně lidí, co si získali mé srdce a já je za něco obdivuju. Když nad tím přemýšlím, obdivuju téměř všechny lidi na téhle planetě. Trochu absurdní, že?
Ano, i popeláře a uklizeče. Obdivuji je za to, že to zvládají, já bych jejich práci nezvládala. (A ani o to ani nestojím). Jen si myslím, že je dobře, že jsou lidé, co to zvládají, i když spíše nemají na výběr, ale to už je jiný pohled.
Obdivuju většinu mých kamarádů. Za jejich názory, za jejich nápady a za to jací jsou. A hlavně za to, že zvládnou být se mnou. Myslím, že to je obdivuhodný skutek!It's what it It's ∞
Obdivuju lidi s různými talenty. Lidi, co fotí úžasné fotky, lidi, co píšou, tak úžasně, že mě nic nezastaví přečíst si jejich články, lidi, co kreslí, tak nádherně, že bych na to mohla koukat hodiny a hodiny.
Mám ráda spoustu zpěváků, zpěvaček a skupin, herců, hereček, spisovatelé a i jiné umělce. .... Proč? Všichni mají něco do sebe.
Obdivuji moje rodiče a rodiče jejich rodičů a vlastně všechny rodiče světa. Nejsem si vůbec jistá, jestli já někdy zvládnu (pokud budu mít děti) vychovat dítě.
A tak mají můj obdiv!
Obdivuju všemožné věci, jsem takový člověk no.
Dokážu ocenit spoustu věcí, třeba někoho jen za to, že zůstal takový jaký je nebo za to, co řekl.
A vy máte můj obdiv, že jste zvládli přečíst tento článek. I vám patří mé skromné a idiotské :
Wow! :D

Do you know him??

13. listopadu 2012 v 21:19 | Baush
Znáte ho?
Je to tak rok, dva, co byl v Superstar, ale nepostoupil dál, protože ho vyřadili, protože měl chřipku.
Na Superstar se normálně nekoukám, ale tohle jsem zrovna zapnula televizi a zpíval tam. Zaujal mě, má skvělej hlas a je strašně hezkej :D
Je mi líto, že není slavnější, ale je prostě skvělej, ale stojí za to si ho poslechnout! :)
Líbí se Vám, jak zpívá?
Znáte ho?

Somewhere in future

12. listopadu 2012 v 20:27 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Častokrát posouváme nějaké věci do budoucnosti. Necháváme naší mysl ať si prostě přemýšlí, ale nikdy ji nenecháme ovládat naše tělo.
Vždycky to všechno necháme v šuplíku "Just dreams" zavřeme, někdy se vrátíme, koukneme se znovu a řekneme si "někdy jindy".
Člověk nikdy neví jestli přežije dnešní den.
Nemáte nikde tabulku, kde by byly vaše dny sečteny.
Ta tabulka nemůže existovat, protože váš život se stále mění. Nebo aspoň by měl.∞ Fatos Jovens ∞
Proč vlastně na něco stále čekáme? My ani nečekáme, protože bychom nevěděli na co. Prostě jen tak stojíme před horskou dráhou, koukáme na ní a říkáme si, tak někdy jindy.
Odejdete a po čase se zase vrátíte. Závidíte ostatním, že tam šli chcete tam jít, ale zase nic.
Proč tam nejdeme? Proč čekáme? Co nám brání?
Většinou nám nebrání téměř nic.
Pořád si říkáte "ano, jednou na tu dráhu půjdu, ale až ... "
V duchu to přesouváte na někdy jindy, ale možná někde v hloubce duši si říkáte, že tam možná nikdy nepůjdete a to vás užírá.
A tak běžte. Utraťte to, co se vám válí v peněžence a dejte to do vašeho života a do vašich přání.
Sedněte na horskou dráhu a splňte si váš sen! Protože nikdy nevíte, kdy vaše šance budou sečteny...
Toplist od 19.3.2012