Květen 2012

Už zase?

31. května 2012 v 19:04 | Baush
Každý den to samé. Ráno vstanete s pocitem "ano dnes hnu světem" a večer zas ležíte na zemi, posloucháte deprimující písničky a ptáte se "proč zase?"
Odpovědi na tuto otázku jsou různé.
Upřímně, který z vaši šťastných dnů se stal, že jste si ho naplánovali? Pokud chcete změnit každodení břečku v kvalitní čaj, každý den jiné příchutě nestane se to jen tak, ale zas ani si to nenaplánujete.
Jednoho dne přijde prozření a uvidíte svět, tak živě a jasně, jako se vám nezdálo. Ikdyž bude bouřka, najednou bude krásně.
Je to fuk. Prostě krásně.
Jde tento pocit přičarovat? Vlastně ano. Párkrát se mi to povedlo, ale stejně. Když to přijde nečekaně, je to lepší.Forever Skinny
To pořád neznamená že to nejde!
Všechno jde když se chce. Jenže se většinou nechce. Jde o to přemoct svojí vůli a ikdyž nechcete, udělat to.
Změnte to, co chcete. Teď. Hned. V tuhle chvíli. Nikdy na tom nebudete líp. To jsou jen domněky.
Přesně takoví, jací jste teď tak takoví to i zvládnete. Teď.

Sám

30. května 2012 v 19:33 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Konečně asi poprvé v životě jsem narazila na dokonalou písničku, která nemá ani jednu chybu. Asi poprvé v životě jsem narazila na písničku, která přesně popisuje mě (až na to, že nejsem obyčejný chlapec :D). Asi poprvé v životě jsem narazila na písničku, která do mě hezky strčí.
Jo hodně lidí nemá rádo Rytmuse. Proč? Těžko říct.
Já ho mám ráda. Jako někdo má rád Biebra, tak já Rytmuse.
Myslela jsem, že v hlavě má piliny, ale tahle písničky dokazuje, že nemá. (Pokud ten text teda myslí upřímně.)
Dokonce, že myslí jako ja? :D
V té písničce je úplně všechno, co se mi denně honí v hlavě.
Včera jsem jí slyšela poprvé a dneska jsem na ní skoro pořád myslela. Ten text.
Přesně já.
Např. znáte to, snažíte se kvůli někomu a on si toho ani nevšimne nebo řekne jen "hm."
Někam se ženete a pak zjistíte, že jste napáchali víc škody než užitku.
Ta písnička mi mluví z duše. Každé slovo (až na toho chlapce :D) na mě sedí.
Jenom bych v životě neřekla, že mám myšlení jako Rytmus :D Neřekla bych to do něj.
Co vy? Máte rádi Rytmuse?
Líbí se Vám tahle písnička?
Souhlasíte s textem?

Taky se občas rádi vrátíte do minulosti?

29. května 2012 v 20:28 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Všichni se vyhybájí minulosti. Říkají si, že se chovali jak idioti a nechtějí na to myslet a vzpomínat... Zabránit tomuto, ale nelze.
Já ikdyž mi to nedochází, kydž si procházím staré fotky, připadá mi, že vypadám mladší... Všichni vypadjí mladší, menší...
Té změny jsem si nevšimla.
Minulost mám, ale ráda. Někdo ne. Nechává jí za sebou, bez povšimnutí a byl by radši kdyby nebyla.
Taky máte takové ty chvilky, kdy si vzpomenete na ty zážitky, hlášky, lidi... Jste tak šťastní jen, že pak otevřete oči a jste opět tady. V přítomnosti.
Jak hloupé. Občas bych se chtěla vrátit. Ne to upravit, ale prožít znova. No a co, že jsem tehdy byla hloupá, ale těch zážitků si vážím i teď.Výsledky obrázků Google pro http://www.phillyseaport.org/web_exhibits/ladies_who_launch/images/large/uss_sonoma_1912.jpg
Kéž by šel vrátit čas.
Ať bychom udělali cokoliv, běhali po pokoji, rvali se za vlasy či prosili, nevrátíme se tam.
Minulost k nám, ale neodmyslitelně patří, protože i ten nejtrapnější zážitek, nás dělá to, čím jsme teď.
Možná že kdyby se pár i třeba špatných věcí nestalo, byli jsme úplně jiní.
Je to vcelku zajímavé téma. Jak? Proč?
Každý se ptá, jak to mohl udělat. Ale to k tomu patří.
Ale nesnažte se na to zapomenout.
Minulost je jedna z nejdůležitějších věcí co máme....


Všechno do sebe zapadne...

26. května 2012 v 20:18 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Taky máte občas pocit, že najednou vám přijde, jako by se všechny vaše vzpomínky a zážitky slepily dohromady a všechno najednou dalo smysl? Měli jste najednou pocit, neuvěřitelného štěstí?
Já dnes, když jsem jela domů.
Slunce zapadalo, všichni byly venku, radovali se, byli spolu. Všichni užívali poklidného víkendu. No school no stress.
Prostě do sebe všechno zapadlo puzzle byly hotové.
Skoro. Pár puzzlíků stále chybí... Musím je holt najít, protože i kdyby tam nebyly byla by to skládanka na nic.
So shut up and let me Go!
Proto musíme se vydat za svým snem, po čem toužíme.
Každý má své problémy, to není umění, ale přenést se přes ně... I přes tu děsnou náladu se jen tak usmát, protože to pomáhá!
Nikdo tomu nevěří, ale jakmile to zkusíte. Smíchu propadnete.
Můžete si zkusit udělat i puzzle (pokud jste šikovní a ne jako já :D) a představit si pod tím váš život. A musíte uznat i kdyby ten jeden jediný tam nebyl, stejně nebudete spokojený.
Na druhou stranu... ikdyž ho uděláte, vydržívá tom chvilku a pak od něj odejdete.
Proto je dobré mít více plánů... Není to kvůli nedůvěře tomu, že to nevyjde, ale proto kdybyste se začali nudit... A to je nejhorší!
Keep smiling :D

1. Music

25. května 2012 v 20:04 | Baush
Ano hudba to je můj život. Bez ní bych se nehla z místa. Jsem na hudbě naprosto závislá. Každá moje volná chvilka je naplněná hudbou.
Ať už je to ráno, když se chystám do školy. Po škole, když dělám úkoly, referáty... Úplně pořád.
Hudba mluví o pocitech. Jelikož poslouchám spíš takové rockovější písničky, tak tam jsou pocity. Jak to cítí, ten zpěvák. Všimněte si, že popoví zpěváci, tam plácaj blbosti.
O čem zpívá Selena? Madonna? Britney Spears? Myslíte si, že do toho dali srdce a zpívali to, co chtěli, jak se cítily?
Mám pocit, že když poslouchám třeba Amy Lee, tak ta do toho dává srdce. Proč by se měla přetvařovat?
Pak mám ráda taneční hudbu. Tak vás prostě nenechá sedět na místě. Sice to je většinou "holka pojď na to" apod. ale co už :D
Líbí se mi, když mají texty hlavu i patu. Miluju ten pocit, když najdu písničku, kterou bezmezně miluju :)
Máte to tak taky? Posloucháte ji pořád, ale nejde vám z hlavy? :)
Hudbu i ráda hraju. To už sice nezní, tak hezky, ale hudbu miluju. Ty zvuky, noty...
Co posoucháte vy?

To se stává každému...

24. května 2012 v 21:04 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Taky se vám někdy stalo, že přišel někdo a všechno vám sbořil, jako domeček z karet? Měli jste pocit, že to je velká a pevná budova, ale byl to jen maličký domeček z karet. Tak křehký...
Občas bych si přála být normální. Řešit to, co řeší všichni každý den.
Normální starosti. Dávat si denně na facebook padesát fotek a čekat na vysněné like, chtěla bych umět malovat se každý den a necítit se trapně... Ale ne jsem to prostě já. Jiná každým koutem. Možná jiná. Možná divná. Jak to vezmete.
Vlastně, mě neznáte. Počkat. Kdo mě zná? Možná někdo zná můj oblíbený parfém. Někdo ví, co si myslím o matice a další ví jaká je má oblíbená barva.
Ale zná mě doopravdy?
Ví skutečně, kdo jsem? Ví to někdo? Poslouchá to někdo?
Ne, really not.
Kdyby mě někdo skutečně znal, vycítil by, kdy je můj úsměv falešný a kdy pravý.
Ale záleží na tom? Vlastně ani ne.
Důležité je, že umím vstát a usmát se i přes ty slzy a říct si, že všechno není zadarmo a že na každé cestě jsou překážky a cíl... :)
Věřím tomu, že život je krásný a má smysl ho žít... Ikdyž ste neštastní. Staší si to uvědomit. Proč bojujete, o co bojujete.
A jestli bojujete.
Vlastně je to jedno, co si o mě myslí. Tak jsem trapná, no. Uvidíme za pár let. Uvidíme jaké budou mít vrásky. Jestli od make-upu nebo úsměvu.
Uvidíme jestli budou šťastí jako já.
Přeju jim to. Každý má být šťastní. Buďte šťastní. Přeju to každému. Máte právo být šťastní, tak proč toho nevyužít? Neusmát se, nepopřát štěstí?
Nebolí to. Naplní vás to láskou.
Je to na vás.
A i vám přeju strašně moc štěstí.

Jak Pythogoras vymyslel svou větu...

21. května 2012 v 20:34 | Baush
Každý ví a zná, co to (přibližně) je Pythagorova věta. Jak vznikla jak ho k tomu donutily? Čtěte zde. Pozor! Je to smyšlené. Takže mě nekamenujte! :D

"Tak co Pite? Jak se daří?" oslovil ho Einstein Pythagora jeho přezdívkou.
"Ale jo fajn. A co ty?" zeptal se Pythagorias.
"Realativně dobře, nejsem si jistý" řekl Einstein svou obvyklu větu.
Malý Pit zrovna počítal velice těžký příklad. 1+1.
"Bude to osm nebo dva?" zeptal se.
"Myslim, že dva. Ale nejsem si úplně jistý."
Malý Pythagoras si pak říkal, proč se obsah trojúhelníků počítá, tak složitě. Nasadil mu to do hlavy, jeho táta. Říkal mu, že je nadaný na počítání takových věcí.
Ale Pythagorase to nebavilo. Radši by byl DJ, než aby byl něco takovéhleho.
"Tati ale já nechci počítat!"
"Jde ti to dělej - počítat!"
"Jo Pythagorasi"
"No šup"
"Dělej"
"Ne já nic dělat nechci."
"Ty...ty...!" začal už rudnout táta a vysypal na mě koš s olivama.
"Dělej, dělej!" začali všichni tleskat a házet po mě olivy.
"Nechte toho!"
Ale všichni po mě házeli olivy, až jsem byl celý zelený a mokrý.
"Počkat..." řekl můj táta do toho křiku a všichni se na něj otočili.
"Co teď bude k večeři?"

Smrt Kapitána (část druhá)

17. května 2012 v 19:21 | Baush
"Důstojníku Murdochu!" křičím na prvního důstojníka, který se s někým hádá, náhle si dává k hlavě pistol a střelí se do hlavy.
Zkoprněle stojím a zírám na místo, kde ještě před chvilkou stál živý a zdravý první důstojník.
"Pane kapitáne potřebujete něco?" zeptá se vyděšeně jeden z důstojníků, který také viděl před chvílí to co já.
"Ano. Nevíte kde je pan Andrews?"
"Je v hlavním sále."
"Děkuji" řekl jsem a vydal se směrem k sálu.
Thomas Andrews stál u krbu a koukal do ohně.
"Pane Andrewsi!" řekl jsem a šel jsem směrem k němu. Zvedl hlavu a podíval se na mě.
"Potřebujete něco?" Ta otázka mě vlastně vcelku překvapila. Ikdyž jsem za ním šel těsně před smrtí, nevěděl jsem co mu říct.
"Ismay šel na záchranný člun" řekl jsem nakonec."
"Ani mě to nepřekvapuje. Pane kapitáne?"
"Ano?"
"Vy také zůstanete na lodi?
"Ovšem"
"Hodně štěstí."
"Vám taky Andrewsi. Sbohem."
Došel jsem zpátky ke kormidlu. Křik zvenku už byl slyšet mnohem víc než předtím. Praskaly okna a najednou i vypadl proud.
Křik se zdvojnásobil. Bylo cítit, jak všude okolo mě běhají lidé a ječí. Neslyšel jsem, už jak se čluny spouští. Asi už došli. Nebylo divu. Bylo jich, tak málo.
Z mého přemýšlení mě vytrhl podivný zvuk. Jako když něco praská. Po chvilce, když to bylo jediné co bylo slyšet a podlaha se mi chvěla pod nohama došlo mi, že praská Titanic. Největší a nejluxusnější loď všech dob. Když ta půlka lodi opět dopadla na hladinu, slyšel jsem vodu. Byla tak blízko. Začal jsem se otáčet a ohromnná vlna se hnala přímo na prosklené dveře.
Sklo vypadlo a všude kolem mě byla slaná voda.
Okno sice prasklo, ale ne natolik aby voda vytekla. Obklopila mě slaná a studená voda.
Kapitán přece opouští loď poslední...

Co bude, až budeme velcí?

15. května 2012 v 20:29 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Už jste někdy promýšleli nebo se zamýšleli nad tím, co bude až budete mít po škole, v rukou budete držet vysvědčení a před váma bude oceán jménem budoucnost?
Toplist od 19.3.2012