Duben 2012

Jak jde čas..

27. dubna 2012 v 19:17 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Jak jde čas, lidé se mění. Když jsme byli malí naši největší starostí byla nová hračka a dobré jídlo. Poté jsme začali chodit do školky, kde jsme nenáviděli spaní a milovali hraní.
Po pár letech nás dospěláci připravovali na to, že pudeme do školy. Já si pamatuju první školní den až moc dobře.
Začali jsme chodit do školy a mysleli si o sobě kdo ví jací nejsme drsňáci a říkali si, jak to můžou třeťáci, tak zvládat. Tak těžká třída.
My když jsem začala chodit do té třetí (nebojte do druhý jsem chodila taky :D) přišli my paťáci jako velký drsňáci a sedmáci byli dospělí a deváťáci úplně dospělí :D
Já když chodila do třetí, tak už jsme byli v patře, kde většinou byl jen druhej stupeň. Což nám přidalo na sebevědomí, protože ostatní trojky byly dole. Přišla čtyřka a v pětce jsem ze sebe dělala drsoňe "no pátá třída to jsem, ale borec" a mysleli jsme si, že jsme puberťáci a že si můžeme dělat co chceme.
A taky přišlo rozhodováni jestli pudu na gympl. Šla jsem. Takže v primě jsme si bůhví jací nejsme borci... (Tady už to seknu nechci vědět, abyste věděli kolik mi je :DD)
Ale teď když se koukám zpět borec jsem nebyla. Ale tak to prostě má být. Z dětí začínají být spratci a jednoho dne i těm spratkům dojde jak to má být a zase se to ukmotří.
Nechápali jsme proč někomu záleží, co má na sobě. Proč se "velký" holky malujou a proč se zajímají o kluky.
Ale teď? Děláme to taky...
Jenže to jsou ty pravé a nádherné vzpomínky na dětsví... <3 Není to ostuda, že někomu 10 a dalšímu 15. Nechtějte být starší užívejte si toho, co máte teď. Nemáte všechno, ale kdy máte všechno?

How to write?

23. dubna 2012 v 20:53 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Očekáváte nějaké zaručené tipy? Možná čekáte zbytečně, uvidíme...
Každej to někdy zažil. Seděl u blogu (to je příklad) a koukal na tu bílou stránku před ním, která byla i po půl hodině stále prázdná. Prestože se snažil, stránka byla bílá. Poté to vzdal a stránku vypnul a začal brouzdat po nějakých tipech.
Koukat se na filmy, prečíst knížku... komu by se to chtělo co?
Upřímně neexistuje čudlík "já chci napsat něco smysluplnýho." A ani já ho nemám. Nikdo ho nemá. Možná i máš v hlavě myšlenku, ale neumíš jí napsat. Na to pomůže jedna rada : napiš to na papír. Můžeš škrtat, přepisovat a víc se ti to v hlavě srovná.
Nebo jste absolutně bez nápadu, ale chce se vám strašně psát. Je jen jedna rada:
vypněte.
Nejlepší je sebrat se a odjet někam. Ale to vždy nejde co?
Pak je to jednoduché. Určitě vypněte komp, vykašlete se na úklid, úkoly... někam si sedněte a udělejte si něco pro sebe. Nakreslete něco, přečtěte, zarelaxujte... Jakmile se uklidníte půjde to lépe.
Já jsem jeden čas byla naprosto vygumovaná a na tři dny jsem odjela k babičkám a vrátila jsem se s námětama na povídku. Pokecat s někým, uvolnit se - to je nejlepší!
Protože i psaní je těžká dřina ;)

Titanic...už 100 let pryč..

15. dubna 2012 v 10:37 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Dnes je to přesně 100 let, co se Titanic potopil (včera to bylo 100 let, co se srazil s ledovcem).
Premejšlím kolikátej už je tohle článek o Titanicu na tomhle blogu. Každopádně tady je jeden.
Když se mi řekne Titanic a trošku se zamyslim, začnu si představovat jako bych taky byla na Titanicu.
Jak jdu po můstku a nastapuju, jak se plavím po moři, jak to tam musí být krásné...
Jen si představte tu atmoseféru. Jak tam museli být všichni šťastní. Když jsem o Titanicu četla knížku, tak když jsem se blížila k osudové srážce výřilo ve mě napětí. Skoro jako déja vu. Úplně jsem to viděla - ty bohatí, jak si dávaj brandy v salonku a povídají si o svých obchodních úspěších. I hlídky, jak si pokojně povídají, kapitán, jak pije čaj a spokojeně kouká na moře. Ty lidi měly sny, cíle, plány a o všechno přišly. Kdyby nechtěly být rychlí a úžasní Titanic by ještě existoval. Sice v muzeum, ale existoval.
Kvůli rychlosti a penězům přišli o život...
Ale odbočím ke vzpomínce, kde se Titanic u mě objevil poprvé.
Soubor:GSC4.jpg
Když jsem byla malá měla jsem batoh, kde byl nápis Titanic. Tak jsem se mamky zeptala co to je?
Už v tý době mi to přišlo, jako nějaký známý příběh.
Je to absurdní. Ovšem, že jsem nemohla být na Titanicu.
Ale proč mám takovej pocit? Je to absurdné. Strašně absurdní.
Nikdy mě Titanic nepřestane fascinovat. Ať mi bude klidně 100 pořád budu do Titanicu zažraná a budu Vám moct o něm odříkat všechno možné...

Na co je čtenářský deník?!

5. dubna 2012 v 20:42 | Baush
Víte, kdykoliv kdy si vzpomenu na čtenářský deník říkám si "na co proboha je?"
Všichni tvrdí, že "abysme měli přehled" a "aby ti co nečtou aby nečetli" a podobné výmluvy tohoto tipu.
Ale! Pokud o to nestojíme mít přehled, tak nám to ani k ničemu nebude. Na co bude počítačovýmu programátorovi, že v sedmý třídě četl Na větrné hůrce?
Na co bude prodavačce oblečení, že četla Babičku?!
S tím, ale dospěláci vyrukují, že je hezký, když se někdo zajímá i o jiné věci a takovýhle kecy, ale když o to nestojí?! Dám příklad. Tvoje mamka nenávidí Green Day. A ty jí začneš nutit, ať si přečte jejich životopis a naučí se všechny jejich texty.
Na co jí to bude? Přesně na to, na co bude počítačovýmu programátorovi Větrná hůrka.
A k těm co nemají rádi čtení. Myslí si, že když si přečtou nějakou knížku od spisovatele z 80.let, že změní názor? A navíc nebaví je to.
A bavit je to nezačne. Nebo může, ale až si sami budou chtít něco přečíst.
Když teda chtěj, aby jsme u maturity psaly o nějakých knihách, proč nemůžeme psát o NAŠICH oblíbených? Proč musíme číst to, co někdy někdo určil?
Toplist od 19.3.2012