Září 2011

Prázdniny na farmě V.

29. září 2011 v 13:11 | Baush |  PRVNÍ TAKOVÁ DELŠÍ POVÍDKA- PRÁZDNINY NA FARMĚ
PŘEDNASTAVENO
Trh začal v sobotu a byl do středy. Ale na tom trhu mohl být jenom jeden pomocník, kterýho ani moc neznám, protože tenhle týden sem přijedou ti filmaři! Už se nemohu dočkat. Samozřejmě zrovna tenhle týden NÁHODOU Andrea tayd bude moct zůstat. Když to říkala málem jsem vybuchla smíchy. Ale teď mě to začíná štvát, protože jí budu potkávat. No nic. Dneska jsme jeli na ten trh. Všechno jsme tam dopravili a obsadili naše místa. Na trhu byl hrozný řev. Ale líbil se mi. Na ty ani né tři hodiny co jsem tam byla jsme prodali 8 krav, několik kuřat a 1 koně. Toho mi bylo líto. Byl to snad nejkrásnější kůň, kterýho jsme měli. Pak jsme s Martou na našich obvyklých koní (Ario a Kvido) domů. Za tu dobu co tu jsem tak neděle byl naprosto "nejnudnější den." Jelikož většina ovcí a krav se prodávalo tak jich tu zbylo jenom "pár." Stephan ještě dneska byl na trhu a krávy výhaněla Melanie, která mě radši nechtěla brát sebou. Marta s Cornelií dostali za úkol trénovat několik koní takže jsem v podstatě neměla co dělat. Vyvenčila jsem psy a dala jsem zrní slepicím a kuřatům a trávu králíkům. Ve dvě odpoledne se vrátila Andrea. "Hele prcku přijď za pět minut za mnou do pokoje." Sice jsem neměla co dělat, ale že by se mi chtělo chodit za Andreou? Ani ne. Ale zvědavost byla větší a o pět minut později jsem klepala na Andrey dveře. Měla vytahané ÚPLNĚ všechno její oblečení a ještě přitáhla několik nových. No jo já skoro zapomněla! Filmaři! Slíbila jsem, že vykydám hnůj a vyčistím 5 stájí plus ještě ty tři po těch prodaných koních. A už jso tři odpoledne! "Andreo já si teď vzpomněla, že mám ještě nějakou práci tak..." "Počká!" dokončila za mě Andrea. "A co ode mě chceš?" Začla se smát. "Co já chci od tebe?! Spíš by ses mě měla ptát jestli ti pomůžu..."

Prázdniny na farmě IV.

28. září 2011 v 13:01 | Baush |  PRVNÍ TAKOVÁ DELŠÍ POVÍDKA- PRÁZDNINY NA FARMĚ
PŘEDNaSTAVENO
Za ty dva dny jsem se učila jak pouštět krávy na pastvu a jezdit na koni. Marta i Stephan se stali mými dobrými kamarády. Andreu jsem naštěstí moc nepotkávala. Andrea je ve své "společnosti" dost oblíbená takže se účastní všelijakých akcí a narozenin. Melánie jí v tom nebrání. Stejně akorát by tu otravovala.
Pak přijeli studentky, aby se naučili jezdit na koních. S Martou a Caroline(jenda z dalších pomocnic) jsme je roztřídila na tři skupiny. Pokročilí normální a naprostí začátečníci. Caroline byla profesionální jezdkyně, ale jednou se zranila a nemůže závodit. Může dělat všechno kromě závodů. Takže ta má profíky. Marta má trpělivost a vzala si začátečníky. Já mám normální.
Je to zrovna skupina kde je 7 žákyň. Mám Agnes, Lisu, Carol, Riki, Emu, Trudy a Kamilu. Jsou to celkem v pohodě holky. Je jim od 11 do 15 let. Celý týden jsem je učila jak správně klusat, cválat a skákat. Kdo to uměl šel do profesionálů. Za ten týden se to naučila jen Agnes a Rikki. Pak jsem dostala ještě 3 holky od Marty. S holkama jsme se celkem seznámili a bavili spolu. Nejvíc jsme se bavili já Trudy a Agnes. Byl to bezva týden. Občas jsem si i připadala, že ony učí mě. Když odjeli vyměnili jsme si kontakty abysme si mohli aspoň psát.
Večer byla opět schůze a opět jí vedla Melánie. "Tak jak jsem říkala tento týden budeme stříhat ovce a bude velký trh. Ale teď bych nechala pormluvit naše tři skvělé učitelky- Caroline, Miu a Martu." Caroline se zvedla jako první. Byla štíhlá měla zrzavé kudrnaté vlasy, které ji vždycky na zádech poskakovali. "Mých 7 studentek bylo vzorných. Potom ještě přišli dvoje od Mii. Ty byli taky vzorné. Myslím, že jsem hodně naučila. Za rok si to zopáknem." pak jsem přišla na řadu já, ale Marta mě předběhla. "Já jsem myslela, že se z nich blázním. To bylo furt "to zvíře mě schodí" a furt do koní kopali! Co to je za zvyky?! Jistě jsou začátečnice, ale občas se to nedalo. Naštěstí jsem se třech zbavila, ale ty zbylé tři... No to byl děs!" sice nadávala, ale usmívala se. Myslím, že by si to taky ráda zopakovala. "A teď to nejlepší nakonec." zakončila Marta a mrkla na mě. "No holky byli normální a v pohodě. Všechny potom už uměli i cválat. Podle mě to bylo bezva." všichni se uchichtli a já mohla zase si sednout. "Takže tohle byla dobrá zkušenost. Stephane kolik máme ovcí na ostříhání?" "357." Páni přišlo mi to jako hrozné množství! Vážně těch ovcí 357?! "Fajn. Tak si vyber nějakého pomocníka." "Já už si vybral. Miu." "Jé děkuju." juhů. Z toho se určitě vyklube taky skvělá zkušenost.
Celý týden jsme stříhali jako diví. A ještě jsme museli vyhánět krávy ven, venčit psy, dává zrní slepicím a kuřatům a navíc já pomáhala Martě v pátek pomáhala s přípravou koní. Tři koně se budou prodávat. Na dostihy. Už jsou prý dost vytrénované. Já byla tenhle týden naprosto utahaná. Bylo to náročné...

Prázdniny na farmě III.

27. září 2011 v 11:35 | Baush |  PRVNÍ TAKOVÁ DELŠÍ POVÍDKA- PRÁZDNINY NA FARMĚ
PŘEDNSTAVENO
"Ach to je smutné." tohle jsem vážně nečekala. Možná se Andree nedivím, že je taková. Žít bez otce. "No nic. Mio slyšela jsem, že práce ve stáji i s krávami ti jde velice dobře." "No snažím se..." "Marta si říkala, že kdyby si chtěla, že byste se mohli jet projet na koni...." Jestli bych chtěla? Co to je za dotaz? "Jasně hrozně ráda!" "Jsem si myslela." Vyjela jsem na koni jménem Ario. Krásně černý kůň. Marta jela na šedém Kvidovi. Jeli jsme přes rozlehlé pláně. Potkali jsme spoustu dobytka a slunce krásně svítilo. Prostě nádhera. U jednoho potoka jsme si dali pauzu. Koně se pásli a pili vodu. A my jsme jedli toasty a pili limonádu. "Přála bych si abych tu mohla strávit celý svůj život." řekla jsem a je to pravda. Je tu NÁDHERNĚ. "Myslím že bys nechtěla. Je to sice zábavné a je to práce se zvířaty, ale pak by tě to omrzelo. Navís musíš studovat. Co vlastně chceš být?" "Ehm... vždycky jsem chtěla dělat něco jako dělá Melánie. Nebo být veterinářka. Zkrátka a dobře něco se zvířaty." Nad tímhle bych se už měla zamýšlet. Po prázdninách jdu do osmičky. Musím se rozhodnout. Ale já zatím nevím jak. Všechny práce se zvířaty jsou úžasné...
Večer byla schůze. Vedla jí Melánie a Andrea se nezúčastnila. Vypadalo to, že jí nikdo nepostrádal. "Příští týden sem přijedou ty studentky, kterí se musí naučit jezdit na koni. Bude jich 20. Bohužel nemám zprávy o tom jak jezdí, takže je poté roztřídíme na skupiny. Za 14 dní budeme muset ostříhat ovce. Taky bude velký dobytčí trh asi 20 kilometrů odsud. Týden na to jsem přijedou ty filmaři natáčet film. A poslední týden v červenci by tu měli být ti fotografové. Takže práce je dost a dost. Teď máme dva dny volna. Být vámi užila bych si je. Do srpna totiž máme co dělat..."

Prázdniny na farmě II.

24. září 2011 v 21:10 | Baush |  PRVNÍ TAKOVÁ DELŠÍ POVÍDKA- PRÁZDNINY NA FARMĚ
"É ahoj. Ty jsi Andrea?" blbá otázka. Kdo jiný by to byl. No nic. "Vypadám snad jako nějaká pomocnice v kydaní hnoje?" nejradši bych jí řekla, že jo ale jelikož jsem slušňáček... "Ehm... já jsem Mia" "Koho to zajímá? Ptala jsem se tě na to?" Fajn. Bouchla jsem dveřmi a odešla. "Mio nedělej si kvůli Andree starosti. Užiješ si to i tak. Zítra pojedeme do města na nákupy. Bez ní." a spiklenecky na mě mrkla. Juhů to by mohla být sranda. Ale zajímalo by mě jak to chce zítra všechno stihnout.
Ráno jsem to pochopila jak to chce stihnout. Vzbudila mě v 5 ráno. Má štěstí že žije tady jinak bych na ní byla naštvaná. Všechny obchody otevírají v šest ráno. Takže než jsme se nasnídali(chleba s máslem) tak jsme vyjeli. Museli jsme jet na koních. Úžasnej zážitek. Ve měste jsme koupili uzdy a teta mě seznámila s půlkou vesnicí. Je to tu hezké. "Ještě se sem někdy podíváš neboj." Domů jsme přijeli v osm. Teta mi i koupila deníček, abych se tu aspoň necítila tak sama. Nejdřív jsem se oblékla a vyšla do stáje. Byl tam kluk. Přibližně osmnáctiletý. "Ahoj" řekla jsem. Snad budu mít víc štěstí než s Andreou. "AHoj ty jsi ta Mia že jo? Já jsem Stephan." "Můžu ti nějak pomoct?" zasmál se "Když tě to bude bavit..." a začal mi popisovat jak vyhání koně na pastvinu s jeho psem Tomem. Vždycky jede na koni jménem Arab. Koukala jsem na něj. Bylo to neuvěřitelné jak všichni jsou v souladu. Nádherné. Pak jsem šla do další části této rozhléhlé pláně. Narazila jsem na tu pomocnici. Jmenuje se Marta. S tou jsme vyhnali krávy na pastviny. Je to tolik bučení. Marta je vtipná a dělali jsme si srandu z "bůůů." Ani jsem si nevšimla, že už je čas na oběd. Jídlo podávala Eliz- kuchařka. Vaří výborně. K obědu se přišourala slečna Dokonalá. Nevím z čeho to poznala, ale začla vřískat "Vy jste byli nakupovat beze mě?! Co si myslíte?" a takhle tam úplně všechny seřvala. Vypadalo, že všichni z ní mají respekt. Až na její matku. Chladně se na ní podívala a zašeptala něco Eliz. Každému o chvilku později došlo co jí zašeptala. Andrea dostala starý kousek chleba. S jekem odešla. "Ona je po otci?" řekla jsem opatrně. Věděla jsem, že s nima od Andrey narození nežije. "Ano bohužel ano. Její otec byl krásný. Já se do něj okamžitě zamilovala. Jako jedna z mnoha. Nevím proč, ale tenkrát jsme spolu začli chodit. Byli to úžasné časy. Byli jsme u moře, na horách snad úplně všude. Ale pak se to zvrklo. Naši už se o tuto farmu a stáje nemohli dál starat a já si to vzala na starost. Můj brácha- tvůj táta už měl byt a nemohl se o to starat. Bohužel Jackovi- Andrey otci se tady nelíbilo. Neměl tu žadné jeho fanynky a kamarádíčky. Jenom mě. A to mu nestačilo. Jednoho dne jsem se probudila pozdě. A on už tu nebyl..."

Prázdniny na farmě I.

23. září 2011 v 19:46 | Baush |  PRVNÍ TAKOVÁ DELŠÍ POVÍDKA- PRÁZDNINY NA FARMĚ
Tohle byla naprosto dokonalá příležitost. Jet na celý ty dva měsíce prázdnin k tetě na farmu. A nejen na farmu. Má tam i stáj! Tetu jsem sice pět let neviděla, ale to nevadí. Má taky dceru. Andreu v mým věku. Ale kvůli tomu tam nejedu.
Farma je ohromná. Jsou tu krávy, ovce, psi, kočky, koně, slepice a kuřata, husy, králíci... Prostě VŠECHNO! Stáj je ohromná. 32 koní. Není to úžasné? "Ahoj teto." "Prosim tě. Jaká teto. Říkej mi Melánie." Juhů. Je i milá. "Tak tady je tvůj pokoj. Po všem tě tady provedu až zítra. A ještě jedna věc. Co tu chceš celý ty dva měsíce dělat?" A tak jsem jí začla líčit to s tím jak už dlouho si přeju pracovat se zvířaty- jakkoliv. "Kéž by taková byla i Andrea." povzdechla si Melánie a odešla. Pokoj byl dokonalý. Všechno bylo ze dřeva: postel, skříň i stůl se židlí. Pak tu ještě byla menší terasa s výhledem na celý ranč. Prostě dokonalé.
Kolem šesté večer přišla Andrea. Oznámila mi jedna z pomocnin tady ze stáje. Myslela jsem, že se mi přijde představit. Nedočkavě jsem otevřela dveře a slyším zezdola tetu Melánii "Andreo přestaň dělat cavyky! Mia je slušná a normální holka. Je to tvoje sestřenice proboha tak..." Dál jsem to slyšet nechtěla. Takže žádná sláva. Z Andrey zřejmě moje kamarádka nebude. Pak jsem jenom slyšela jak bouchly dveře. No nic půjdu sama. V duchu jsem si řekla, že to zvládnu a zaklepala jsem na dveře a vstoupila do pokoje. Vypadal jinak než ten můj. Všechno hrozně umělé a vystajlované. Stejně jako Andrea. Štíhlá, vysoká, bloňdatá a...zmalovaná a přestajlovaná...

Ty statusy by se měli zakázat!

22. září 2011 v 16:42 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Facebookové statusy by se měli zakázat. Na co jsou? Když projedu statusy mých přátel tak je pořád to samé. "Super zážitek s..." fajn oni se tomu možná smějí, ale ostatním to přijde trapné. Koho to zajímá co s kým děláš?
Potom statusy plné toho, že tě nikdo nechce a kdo s tím něco chce udělat ať dá "lajk" Proč ten dotyčný nejde ven a prostě nenajde si někoho? Ne vermomocí, ale stačí se rozhlídnout apod. Anebo pokud to je aby se protějšek rozhoupal tak to většinou buď nepochopí, anebo stejně nechá bejt.
Statusy tipu kdo mě má rád ať dá "lajk" Pokud tě někdo má rád tak ti to řekne face to face nedává nějaký pitomý "lajk" Jakou to má cenu v životě jedno pitomý "lajk"? Žádnou. A jaký slova "mám tě rád"? To už je o něčem jiném nebo snad ne?
A potom to s tím zadáním/nezádáním. Za a) každý pak chce s někým chodit aby mohl na "fejsu" dát ve vztahu s... a za b) je to tvoje věc! Vem si, že kdokoliv ti tam může vlízt a pak co?
Zavíslíci na "fejsu" nemájí ze života nic a jsou nešťastní a neúspěšní. Proč? Protože odcházejí jejich hodnoty. Zajímá je jen jestli ten hezký kluk přijme žádost přátelství apod. A taky jediné co umí je "=) =D =( tjn nwm" a tak dál. To je mi konverzace.
Facebook je dobrý co se týče té komunikace. Výhodné jsou skupiny prostě pokecáš s několika lidmi najednou a všechno je zadarmo. Ale má to hodnotu jako reálný život?

Všechno jednou skončí...

19. září 2011 v 14:03 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Všechno jednou skončí. Je to štěstí nebo neštěstí? Nebo spíš snad štěstí v neštěstí? =)
Vždycky když skončí něco na co jsme si zvykli a jsme rádi, že jsme to měli tak cítím jakousi vnitřní bolest, která se moc popsat nedá... Prostě je to smutný. Hned na to začne něco jinýho a skoro každý si hned začne znovu užívat po tom období smutnu... A takhle to jde pořád dokola. Ze všeho se poučujeme a posouvá náš to dál. A proto nesmíme sedět pořád doma, ale seznamovat se s novými lidmi a tak dále. Protože jinak by to asi nebyl život. Život se dá hodně stručně (ale výstižně) popsat třema slovy: LIVE, LAUGH, LOVE. A nebo by taky dalo DOKUD DÝCHÁM, DOUFÁM. Ale to už záleží na každém ;)
Ale to jsme odbočili. Když něco končí člověk vlastně ztratí to co měl. A začne nová éra. A je zajímavé, že je vždycky lepší. Proč? Protože už jses poučila takže zažíváš teď všechno jinak a neděláš už tu stejnou chybu. Je to skvělý systém, ale někdy nefunguje. Například když nic neděláš. Ale to už je ohraná písnička, že máš chodit ven ;) Dvakrát stejnou chybu udělá málokdo. Spousta lidí ho pak posoudí jako, že je hloupý. Možná. Každý má jiný měřítka. Ale říká se "Všechno hezké jednou končí, aby mohlo začít něco nového. Ještě hezčího!" Takže "no problema" ;)

This is me.... Who i am?

9. září 2011 v 7:09 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Jistě to občas znáš, že se prostě koukneš do zrcadla a řekneš si "Tohle jsem vážně já?" nebo si prostě někdy vůbec nejsi jistá kdo vlastně jsi. Koukáš se na sebe nebo se jen prostě hrabeš ve svých myšlenkách a přemýšlíš co, proč, jak a nakonec přijdeš na to, že se vůbec neznáš.
Jak se poznat? V hodně knížkách ať si položíš různé otázky, ale to mě osobně moc nepomáhá. Přijde mi to moc slabé na to abych "odstranila" ten zmatek. A jak ho odstranit? Aspoň na chvíli? Jak na 100% vědět kdo vlastně jsi?
Tak jednoduše to asi úplně nepůjde. Hodněkrát čtu na blozích "ve škole jsme dostali nějakou esej a máme psát o sobě" Nikdo to moc nebere vážně, ale měl by! Proto si napiš na papír všechny tvoje vlastnosti, chyby, pochybnosti, zkušenosti, poučení prostě COKOLIV tě napadně! To se poznáš.
Jistě máš jméno. A máš ráda nějaký tvar tvého jména. Třeba já mám nejradši tvar mého jména "Barča" takže když se představuješ automaticky to říkej. Všichni si na to zvyknou a hned se budeš cítit líp ;)
Potom styl. Měl by být originální a tvůj. Ne každý má na to být super sebevědomý v každou chvíli, ale být originální zvládne i šedá myš ;) Pokud vím každé holce je všude vštěpováno jak se má oblíkat a tak dále. Myslím, že jako inspirace OK, ale jako vzor? Ne.
Co se týče toho vzoru. Mít vzor není špatné. Já osobně žádný nemám. Nejde o to, že si myslím, že jsem perfektní (což si teda ROZHODNĚ nemyslím =D), ale prostě nemám takovou potřebu. Prostě dělám co chci ;)
A tím si vždycky získáš toho koho chceš získat a s kým jsi padnete do oka ;)
Jinak co se týče té inspirace.... Pokud chceš abych na nějaké téma napsala článek tak klidně piš do comment ;)

"Sorry já nemám čas"...

7. září 2011 v 16:51 | Baush
Taky jste tuto věto už někdy položili? Já si myslím, že ano. Tato věta, když se použije může znamenat až TŘI věci! Tak za
prvé: že vážně nemůžeš. Něco sis naplánovala nebo máš nějaké povinnosti.
Za druhé: že se vymlouváš, ale upřímně řečeno se ti do toho nechce tak řekneš "Nemám čas někdy příště" ale pak až bude to příště tak znova "sorry já nemám čas"
Za třetí: jsi líná to udělat.
Je to vcelku špatné, protože když někdo nemá čas může to značit i nezájem! A jak to poznat.... Těžko říct... Snad intuice...
Tohle jsem napsala, protože je mi blbý jenom napsat "nemá čas na psaní článků zatím pa", ale to by možná ani nebyla pravda. Ale toho času moc nemám no... Na blog si čas udělám(aspn tu chvilku), protože se mi to vyplácí a navíc ráda píšu ;)

A tohle je na co?

2. září 2011 v 19:38 | Baush |  MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Jen tak mě teď napadly dvě věci. Týkají se blogu, ale ti co nemají blog mohou taky pokračovat ve čtení dál a třeba mi dát i za pravdu =)

Člověk má blog. Zamysleme. Proč si ho udělal/a? Buď aby dal najevo svůj talent nebo dal světu svůj názor nebo se nudí nebo prostě aby něco tvořil a zabavil se a pak byl i případně oceněn...
Takže proč si lidé na své blogy kopírují články od jiných blogů? Jiné je když uvedou zdroj, ale vydávat je za vlastní? Má vůbec pro nás pak ta pochvala cenu když zmáčkneš jen "kopírovat" a "vložit"? Tohle není umění, tohle umí každý...
A navíc je to ztráta času pro ty co už to četli v originální verzi. A ještě něco. Kopie se dělají to je dnes běžné. Ale i ti si musí zaplatit danou částku aby se mohli "opičit" a když nezaplatí tak se na to přijde a vyjde to ještě hůř. Jenže tímhle nebude mít ani už tu hodnotu ten originální článek což je pro toho kdo psal originál je kapánek blbé....
Toplist od 19.3.2012