Ta nová generace je, ale líná!
Dnes v 18:13 | Baush
|
MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Taky slýcháváte tuto větu téměř každý den?
Pořád ty samé poznámky, že jsme líní a neschopní. Nejdřív jsem byla naštvaná, ale poslední dobou, když se pozoruju, musím uznat, že to je pravda.
Nedělám to jen já, dělají to zkrátka a dobře všichni.
Lenost je jako dlouhé korálky. Jestli jednou navlčete první, musíte navlíkat dál a dál a dál... Že to musí skončit? Nemusí, na konci není uzel, který by korálky chytil.To neznamená, ale že se navlíkat musí. Chtělo by to navlíkat jiné korálky, lepší.
Jako se dál lenost zahájit v jeden den dá se i skončit.
Ale to bude náročnější, než jí začít. Stojí to za to.
Jak se dá zastavit?
Jednoho dne toho prostě budete mít dost. Bude vás štvát, to jak všechno děláte na poslední chvíli a všude chodíte pozdě, až se nepřípustně naštvete a bude chtít s tím skončit. Možná se vám to povede, nebo taky možná ne.
Jde o výdrž.
Upřímně řečeno já se o to taky snažím, nevím jestli se mi to daří. Těžko říct.
Ale chce to jen píli a snahu a...štěstí :)
Good luck!
P.S: Napadlo mě, že si taky /trapně/ udělám novou rubriku 1000 věcí, které mám ráda. Ale nevim. Co myslíte vy?
Nevím jestli má cenu jít dál...
Včera v 21:25 | Baush
|
MY DIARY
Znáte to, když vás chytně nálada, že se Vám dál jít nechce, že byste si nejradši sedli do rohu a brečeli?
Přesně tak se cítím já.
Strašně unavená a vůbec nechci jít dál. Víte jak to myslím. Bude konec škoního roku a jedna docela dost očekávaná a podstatná věc se furt nestala. Nebudu vám lhát, jo je v tom kluk :D
Ale není v tom jen tohle.
Všichni mají ty kecy tipu, že jsem se letos ve škole zlepšila (no dobře už nemám trojku no :D) a v houslích taky a ve psaní taky, ale upřímně?!
Myslim si, že kecaj. Docela dost.
A mě to štve. Nenávidím, když mi někdo maže med kolem pusy.
Nenávidím, to jak se chovám. Občas mi přijde, že se chovám hodně divně a hnusně...
Ale určitě můj záměr nebyl stěžovat si tady. Můj záměr je vypsat. Je mi vás líto, že to čtete :D
Ne, ale vážně...
Vcelku by mě zajímalo, co si o mě myslíte. Ale jakmile se zeptám budou přicházet samé pozitivní věci, které nejsou pravidvé.
Jsou to lži.
Zasloužím si to, chovám se hnusně...
I am so sorry...
Cesta kolem světa za jeden školní rok
Včera v 16:31 | Baush
Úplný začátek povídky Cesta kolem světa za jeden školní rok.
V příštím díle se objeví Kris (jedno moje AfFS), pokud by někdo měl
zájem, může se také v povídce objevit :)
Kamarádi
Úterý v 20:46 | Baush
|
MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Napadla mě taková možná podivná myšlenka.
Proč se vlastně lidi za něčím ženou, za nějakým cílem na nic např. budu já ta nejoblíbenější holka ze třídy a pak vlastně to ještě víc zkazí.
Zkrátka a dobře všichni se snaží být ve společnosti oblíbení a chtění...
Jenže...je to vlastně dobře?!
Spolehnout se na někoho je jako droga, zločin...
Jakmile mu něco řeknete, při každé hádce se budete bát, že se to objeví na facebooku nebo že to někomu poví.
Jednoho dne se vaše cesty rozejdou a vy si budete rvát vlasy, proč jste mu to říkali, že to někde vykecá.
Začít se s někým bavit, vlastně zpočátku znamená "dolejzat za někym."
Proč se vlastně obtěžovat někoho pobavit, když stejně jednoho dne umře? (Dobře, tohle už je hodně morbidní).
Proč se lidé trápí kvůli jiným lidem? Proč jsou na někoho naštvaní, protože jsou takový jaký jsou? Proč se trápí ti nejlepší a ti nejhorší si užívaj?
Proč se na někoho naštváváme, ikdyž mu jednoho dne odpustíme?
Mezilidské vztahy jsou velmi zvláštní a zamotaná věc. Nic tam není jasné. A i když je to nejlepší kamarádka najednou si tím nejste jistí. Ikdyž je to vaše matka nejste si jistý, jestli vás má ráda. Ikdyž...napadá mě spoustu věcí...
Bavit se s někým nebo nebavit? Jedna věc je jistá... Pokud vám váš šestý smysl říká, že tohle nemá říkat, radši to napiště na papír, který spalte...
Pokud se s někým chcete bavit, začněte teď hned... Pak mu dejte volnost... Pokud se vrátí je váš a pokud ne - ani nikdy nebyl a ani nebude...
Jak Pythogoras vymyslel svou větu...
Pondělí v 20:34 | Baush
|
MOJE LITERÁRNÍ TVORBA- POVÍDKY A PŘÍBĚHY
Každý ví a zná, co to (přibližně) je Pythagorova věta. Jak vznikla jak ho k tomu donutily? Čtěte zde. Pozor! Je to smyšlené. Takže mě nekamenujte! :D
"Tak co Pite? Jak se daří?" oslovil ho Einstein Pythagora jeho přezdívkou.
"Ale jo fajn. A co ty?" zeptal se Pythagorias.
"Realativně dobře, nejsem si jistý" řekl Einstein svou obvyklu větu.
Malý Pit zrovna počítal velice těžký příklad. 1+1.
"Bude to osm nebo dva?" zeptal se.
"Myslim, že dva. Ale nejsem si úplně jistý."
Malý Pythagoras si pak říkal, proč se obsah trojúhelníků počítá, tak složitě. Nasadil mu to do hlavy, jeho táta. Říkal mu, že je nadaný na počítání takových věcí.
Ale Pythagorase to nebavilo. Radši by byl DJ, než aby byl něco takovéhleho.
"Tati ale já nechci počítat!"
"Jde ti to dělej - počítat!"
"Jo Pythagorasi"
"No šup"
"Dělej"
"Ne já nic dělat nechci."
"Ty...ty...!" začal už rudnout táta a vysypal na mě koš s olivama.
"Dělej, dělej!" začali všichni tleskat a házet po mě olivy.
"Nechte toho!"
Ale všichni po mě házeli olivy, až jsem byl celý zelený a mokrý.
"Počkat..." řekl můj táta do toho křiku a všichni se na něj otočili.
"Co teď bude k večeři?"
Chichi
Neděle v 20:31 | Baush
|
NEWS ABOUT ME AND BLOG
V minulém článku jsem řešila, jaké budu psát povídky.
Nejvíce lidí hlasovala pro Cesta kolem světa za jeden školní rok, potom From London a ještě Kris chce povídkku o Pythagorovi, jak po něm hážou olivy :D
Takže se máte na co těšit! (Ironie :D)
Jinak děkuju Tangleds za nový design. Moc se mi líbí :) A co Vám?
Tak se mějte, užívejte! :D
Nebo má ještě někdo nějaké přání o čem bych měla psát? Pokud ano, pište do komentářů :)
Nový námět na povídku!
Neděle v 12:48 | Baush
|
NEWS ABOUT ME AND BLOG
Ahoj lidi!
Mám pro Vás (možná) dobrou zprávu! :D
Mám spousta námětů na povídky a tak nevim kterou vybrat. Tady máte názvy povídek a jejich úryvky nebo upoutávky.
From The Lodon
"You can start" koukala jsem na něj nechápavě a až když vystčil na podium došlo mi, co mám dělat. Hrát. Všichni na mě nedočkavě koukali.
Začala jsem brnkat mojí oblíbenou písničku Darlin, ale najednou mi prsty jezdily někam kam neměli. Hrála jsem něco úplně jiného a znělo to...divně.
"What did you play?" zeptal se mě poté Harry...
Vzpomínka na starý hřbitov (ale to by byly jen tak 2 díly)
"Kam zmizela Mia Longboton? Kde je? Co se s ní stalo? Moc by nám to pomohlo" začal mluvit policajt.
Nemůžu jim to říct, lomovala mnou tato myšlenka. Zároveň jsem si stále opakovala, co se salo.
"Mio víš, že tři kiláky odsaď je nějakej starej kostel se hřbitovem? Co takhle vzít kola a jet se tam podívat?" začala Mia, protože už jí nudilo sedět doma a koukat na televizi.
"Když..."
"Pojď!" pobídla mě a zvedla se z gauče. Naštvaně jsem za ní šla, tohle dělala vždycky. Něco si usmyslela a pak tak musí být.
Když jsme po chvilce dojeli ke kostelu, začal mi běhat mráz po zádech..
Cesta kolem světa za jeden školní rok
Rachel je nadaná holka, jenže je nepochopena svým okolím. Když na začátku školního roku, jejich třída se zúčastní projektu Cesta kolem světa za jeden školní roku ani jí nechtějí vzít. Rachel, se ale nakonec v přestojení za nejoblíbenější holku dostane do autobusu a odjede s nimi do prvního státu - Belgie...
Přepsat povídku Prázdniny na farmě (psala jsem jí asi před třičtvrtě rokem, tak bych jí poupravila :D)
Ta je celá tady ale prakticky se v ní nic neděje (jenom jedna holka jede na farmu, kde je celý prázdniny), proto bych jí poupravila.
Ztracený svět (Linda)
Linda mu nezaujatě zamávala a šla dál. Ta kniha vypadala zajímavě. Linda jí otevřela, ale jak to udělala v ulici foukl vítr a téměř všechny papíry vyletěly z knihy.
Linda vykřikla a začala běhat po celé ulici a sbírala papíry. Trvalo to asi půl hodiny, než byla hotová. Ačkoliv běhala, byla jí zima. Na to, že byl květen se najednou strašně ochladilo...
Pokračovat v pratetičce Mary
Tu máte zatím tady
Nebo začít projekt Povídky z minulosti
Tak hlasujte do ankety pod článkem, nebo v menu nebo napiště svůj názor do komentářů :)
Čí názor je důležitější? Můj nebo těch ostatních?
Neděle v 9:29 | Baush
|
MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Tuhle otázku si kladu, snad každý den, ale odpověd se pokaždé změní. Někdy to jsou ostatní, jindy jsem to já.
Co je důležitější? Co si myslím já nebo ti druzí?
Říká se, že co si myslí ta osoba sama o sobě, ale zas... Vypadá to divně, když jenom prohlašujete, že jediný názor, který vám stačí je váš.
Na druhou stranu pořád za někým chodit "co si o tom myslíš? já nemám názor!" asi taky není zrovna nejlepší.
Tak jak?
Možná by bylo nejmoudřejší říct, že je to v každé situaci jiné. Chce to najít tu správnou míru odhadu. To se dělá těžko.
Občas je strašně těžké najít tu správnou rovnováhu, ale co naplat.
Ale přece jen. Měl by tu být názor nejdůležitější. Nemyslím si, že to je ten můj. Ale zas někoho jiného?
Jak kdy. Někdy přece jen upřednostníme ten názor druhých, než ten svůj.
Někdy je to výhodné, ale někdy na to můžeme dost doplatit.
Ono přece stejně je asi nejdůležitější ten náš. Přece jen náš žvot, naše rozhodnutí, naše tričko :D
Ale na ostatní ukázat "fu*k you"? To se asi daleko taky nedostaneme...
Co si o tom myslíte Vy?
Taky se Vám to zdá dlouhé...?
Sobota v 9:09 | Baush
|
MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Taky máte pocit, že školní rok už je tu nějak podezřele dlouho?
Já ano. Možná je to trochu tím téměř letním počasím a taky tím, že byl majáles (slavnost studentů) a s tím už mám spojený konec roku.
Ale je tu je měsíc a půl. Čas na to abyste si opravili známky nebo naopak ještě všechno pos*ali. :D
Ne teď vážne. Už se chýlí ke konci další školní rok budete zase starší, zkušenější zase budou prázdniny a vy dělat naprosté blbosti.
Jenže pořád tu je měsíc a půl. Nezoufala bych. Přece jen ty známečky by ještě chtěli poopravit a už nikdy nebudete v té třídě jaké jste teď!
A máte poslední šance stihnout, to co jste ještě nestihli.
Já se na prázdniny těším. Ale přece jen jsou věci, které chci stihnout ještě v tomto roce.
A co vy? Těšíte se na prázdniny nebo byste radši chodili do školy? :D
Smrt Kapitána (část druhá)
17. května 2012 v 19:21 | Baush
|
MOJE LITERÁRNÍ TVORBA- POVÍDKY A PŘÍBĚHY
"Důstojníku Murdochu!" křičím na prvního důstojníka, který se s někým hádá, náhle si dává k hlavě pistol a střelí se do hlavy.
Zkoprněle stojím a zírám na místo, kde ještě před chvilkou stál živý a zdravý první důstojník.
"Pane kapitáne potřebujete něco?" zeptá se vyděšeně jeden z důstojníků, který také viděl před chvílí to co já.
"Ano. Nevíte kde je pan Andrews?"
"Je v hlavním sále."
"Děkuji" řekl jsem a vydal se směrem k sálu.
Thomas Andrews stál u krbu a koukal do ohně.
"Pane Andrewsi!" řekl jsem a šel jsem směrem k němu. Zvedl hlavu a podíval se na mě.
"Potřebujete něco?" Ta otázka mě vlastně vcelku překvapila. Ikdyž jsem za ním šel těsně před smrtí, nevěděl jsem co mu říct.
"Ismay šel na záchranný člun" řekl jsem nakonec."
"Ani mě to nepřekvapuje. Pane kapitáne?"
"Ano?"
"Vy také zůstanete na lodi?
"Ovšem"
"Hodně štěstí."
"Vám taky Andrewsi. Sbohem."
Došel jsem zpátky ke kormidlu. Křik zvenku už byl slyšet mnohem víc než předtím. Praskaly okna a najednou i vypadl proud.
Křik se zdvojnásobil. Bylo cítit, jak všude okolo mě běhají lidé a ječí. Neslyšel jsem, už jak se čluny spouští. Asi už došli. Nebylo divu. Bylo jich, tak málo.
Z mého přemýšlení mě vytrhl podivný zvuk. Jako když něco praská. Po chvilce, když to bylo jediné co bylo slyšet a podlaha se mi chvěla pod nohama došlo mi, že praská Titanic. Největší a nejluxusnější loď všech dob. Když ta půlka lodi opět dopadla na hladinu, slyšel jsem vodu. Byla tak blízko. Začal jsem se otáčet a ohromnná vlna se hnala přímo na prosklené dveře.
Sklo vypadlo a všude kolem mě byla slaná voda.
Okno sice prasklo, ale ne natolik aby voda vytekla. Obklopila mě slaná a studená voda.
Kapitán přece opouští loď poslední...
Co bude, až budeme velcí?
15. května 2012 v 20:29 | Baush
|
MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Už jste někdy promýšleli nebo se zamýšleli nad tím, co bude až budete mít po škole, v rukou budete držet vysvědčení a před váma bude oceán jménem budoucnost?
Úsměv mi nevezmeš
14. května 2012 v 20:32 | Baush
|
MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Můžeš si vzít, co chceš.
Pokud jsi zloděj, vem si majetek.
Pokud jsi z banky, vem si peníze.
Úsměv mi ale nevezmeš, ať jsi kdo jsi.
Want To Be Original?
13. května 2012 v 13:35 | Baush
|
MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
O tom se v poslední době, docela dost často mluví. Každý chce být originální, každý po tom touží a každý v zásadě je.
Jen si hraje na to, že není. Přijde mi trapné když potkám na ulici dvě holky, oblečené úplně stejně.
Přijde mi to divné. Také mám kamarádky, ale jako znak přátelství neberu, že mám stejné triko.
Jak být originální?
Lehce hloupá otázka. Každý je originální jen se za sebe nesmí stydět. A co, že nemáš ráda Pitbulla? Když se ti nelíbí, není na tom nic špatného. Je to tvoje věc, tvůj názor.
Není to špatně být originální. Je to moc dobré.
Kdo by chtěl v dnešní době kopie? Každý chce originály a originály jsou i žádanější, hezčí, lepší...
Má to jednu nevýhodu. Když je někdo originální, musí se vypořádat s tím, že budou lidi, kteří ho nebudou mít rádi, budou ho odsuzovat, za to co dělá, za jeho plány a naděje. Není to vyloženě špatně. Je to jejich názor, který je jen střípek k tomu, aby zase oni byli originální.
Vcelku zamotané, že?
Ale být originální za každou cenu se nevyplatí. Hrát na harfu, jen proto, že na ní nikdo ze třídy nehraje, není dobré. Ani účinné. Ani originální.
S tou originálností by se to taky nemělo přehánět. Říct někomu "to dělat nebudu, na to jsem moc originální" asi moc mile nezapůsobí. Navíc, kdo všechno dělá jen proto, aby byl originální... Taky na to jednou doplatí...
Je to docela i zamotané a těžké být originální.
Ale stojí to za to!
Věřte se mi ;)
Na co potřebujeme Facebook...
13. května 2012 v 9:46 | Baush
|
MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Téma od Tessule
Co vlastně znamená, to že je někdo online? Je to jako by křičel "nudim se!" "neumim se zabavit" "jsem závislák!"
Ovšemže ne vždy. Když je tam někdo pět minut denně, pravděpodobně to závislák nebude :D
Proč chodit na facebook?
Výhody to má. Pokud si v neděli večer vzpomenete, že jste měli úkol na ájinu, ale absolutně nevíte co, připojíte se na facebook a máte 100% jistotu, že tam někoho najdete.
Jenže tím by tak končily pozitivní stránky. Že jsme v obraze? Můžete číst spoustu jiných věcí.
Je mi líto, těch kteří tam jsou pořád. Já jsem tam téměř každý večer. A stačí mi to.
Na jednu stranu je to fajn, zeptat se ostatních jak se maj, co dělaj, co dělali, pobavit je atd.
Facebook by byl vlastně dokonalý.
V malém množství. Několik hodin denně? Jedna by bohatě stačila. Já když jsem na compu, tak mám otevřenejch asi pět oken :D Facebook, blog, email, youtube a u toho obíhám... A ta hodinka stačí.
Víc jak hodina už je moc.
Takže na závěr?
Facebook je úžasný. Můžete sledovat novinky svých oblíbenců, psát těm hezkejm klukům, hrát hry, bavit se s kamarádkama ikdyž jsou na druhým konci světa... Ale co je moc to je moc.
Není za potřebí psát "mUcQ" ani být tam celej den...
Běžte ven... Život není pouze modrobílý.. ;)
Proč se všichni nesmějí?
12. května 2012 v 10:08 | Baush
Nedávno jsem si jako velký exot sedla na trávu, protože jsem byla unavená tím otravým sluníčkem :D A jak si tak sedím pozoruju lidi, co chodí kolem mně.
Stará paní na kole, zamyšlený právník, mladý kluk, dvě holky...
Každý úplně jiný. Každý má jiné sny, touhy, plány a naděje, ale jednu věc mají společnou.
Ani jeden z nich se neusmál. Ani nepousmál.
V tu chvíli jsem si vzpomněla na tuhle písničku:
Koukala jsem každému na bedra a u každého se prohýbali pod tíhou starostí a problému...
Přála jsem si, aby byli šťastní. Aby všichni na této planetě byli šťastní a usmívali se.
Aby nechodili smutní a plní starostí. Proč to nejde?!
Proč se všichni mračí? Často k tomu jsou důvody, ale co vyřeší, to že se budete mračit?
Co to spraví? Komu to pomůže?
Buďte bláznivý a šílení! Všichni! Je jedno jestli vám je pět nebo sedmdesát. Usmát se umí každý. Úsměv je kouzelný a mocný.
Nepotřebujete důvod. Usmějte se! Hned teď! No šup! Já Vás vidím! :D
Ne ale vážne. Když brečíte, tak je něco špatně. Něco se stalo. Ale když se mračíte děje se to, že vypadáte jako kakabus. Běžte žít s úsměvem. Pude to lépe. Lépe než přes růžové brejle.
Růžová se každýmu líbit nemusí, ale úsměv? Znáte někoho kdo by neměl rád úsměv?
Přátelé podruhé... :D
11. května 2012 v 18:49 | Baush
|
NEWS ABOUT ME AND BLOG
Ano, ano druhý článek za den s podobným názvem... (první málokdo stihl přečíst), ale asi neplatí.
Já nevim.
Ne právě jsem se rozhodla. To byl veelký omyl. O čem byl? V zásadě o ničem. Jen jsem chytla takovou tu mojí super divnou náladu.
Ne byl o úvaze, že zruším tenhle blog protože mě omrzel.
Což je v zásadě pravda, proto udělám velké změny. Snad.
Změním design. Tenhle je krásný, ale za těch cca čtrnáct dní mě omrzel. Kouknu po blozích, které dělají design a uvidím, co najdu. Kdybyste o nějakém věděli pište do komentů.
Pak přijde změna v menu. Nevim, jak to ještě udělám.. Možná se budu inspirovat on Samanthy, že v menu bude jen elita affs. Uvidím :D
Pak přijde změny v rubrikách. Protřídím, promažu a uvidím, co z toho bude :D
Možná se i pokusím dva články za den. Nevim...
Prostě veliká rekonstrukce místo velkého konce.
Tyto obrázky mě asi nakoply:
Sice u toho druhého obrázku si vzpomenu na malinko jinou situaci, ale budiž :D
A nakonec sem dám písničku:
Miluju tu písničku :D
No nic. Další článek o ničem.. Ach jo :/
Smrt Kapitána
10. května 2012 v 18:46 | Baush
|
MOJE LITERÁRNÍ TVORBA- POVÍDKY A PŘÍBĚHY
Dámy a pánové,
přidám první část jedné nedávno dopsané povídky. Příjemné čtení :)
"Kolik máme času?" zeptal jsem se nejistě.
Thomas Andrews se zamyšleně podíval na plán Titanicu a prohlásil: "Hodinu až dvě..."
"To je absurdní! Nemůže se potopit!" rozčiloval se Bruce Ismay.
"Je ze železa pane. Ujišťuji vás, že může. A taky se potopí. To je matematická jistota."
"Kolik je lidí na palubě?" zeptal jsem se a obrátil se na kapitána Murdocha.
"Dva tisíce dvěstě."
"Kolik lidí se vejde do člunů?"
"Přibližně tisíc..."
Začal jsem si mnout spánky. Měl jsem poslechnout varování a dávat pozor na ledovce. Svěřil jsem tomu nejlepšímu z nejlepších - Murdochovi a ani on nestihl spozorovat ledovec.
"Ujisťuji vás pane Ismay, že titulní strana je vaše" řekl jsem trpce tomu nafoukanci a rozdělil jsem příkazy, co má kdo dělat.
Přibližně o půl hodiny později, už všichni stáli na hlavní palubě. Všude panoval neklid a panika. Všichni křičeli. Muzikanti hráli Svatební pochod, ale nikdo je neposlouchal.
"Pane kapitáne tady máte záchranou vestu" přišel za mnou stevard, ale já ho odstrčil. Kapitán loď přece opouští poslední.
Zavřel jsem za sebou dveře a stoupl si ke kormidlu. Ještě před pár dny, jsme tu nadšeně rozprávěli o skvělém Titanicu, ale dnes?
Kdo ví, kdo to přežije. Já už se to každopádně nedozvím. Možná mám ještě chvilku, řekl jsem si. Zkusím najít pana Andrewse. Myslím si, že ten taky zůstane na palubě.
Mezitím, co jsem se prodíral davem viděl jsem Bruce Ismay, jak si "nenápadně" sedá do záchranného člunu. Jednou na něj taky dojde.
"Důstojníku Murdochu!" křičím na prvního důstojníka, který se s někým hádá, náhle si dává k hlavě pistol a střelí se do hlavy.
Víte kdo je to...Howard Carter?
9. května 2012 v 21:03 | Baush
|
Ze života historie
Přátelé,
jestli to nevíte, tak se běžte zakopat a stydťe se! :D Ne pardon budu ta hodná a něco vám o něm řeknu...
Před 138. lety se narodil ;D Byl to archeolog a egyptolog a objevil... Tutanchomonovu hrobku.
Víte jak dlouho jí hledal? 15 let...
Vcelku dlouhá doba. Tutanchamonova hrobka je (Asi nevim to jistě) jediná nevykradená hrobka, kterou archeologové našli.
Tutanchamon ani není významný vládce. Vládl chvilku a nic významného neudělal.
Jediné, co ho proslavila je to, že Howart Carter nalezl jeho hrobku...
Proč zrovna jeho hrobka není vykradena?
Není tam tolik skvělých věcí, jako v ostatních hrobkách?
A jaktože zrovna Howard Carter, archeolog amatér našel tuhle hrobku?
Kdo ví. Třeba osud...
Pomlouvat umí každý, ale nikdo nevidí pravdu...
8. května 2012 v 20:16 | Baush
|
MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Všimla jsem si, že spousta lidí umí něco zkritizovat, ale už prostě nevidí tu spoustu věcí okolo..
Říct "ježiš tahle hodina byla fakt trapná", ale přitom si neuvědomit, že se tam ten učitel snažil a připravoval si to dopředu, aby ta hodina byla, co nejlepší.
Je jednoduché říct "ježiš ty šaty jsou děsný", ale neuvědomit si to, že nějaký návrhář nad tím strávil možná i několik dní, švadleny to šily, rozvažeči rozváželi, prodavačky rovnaly...
Nic není samo sebou. Nic se samo neudělá. Ani to kuře zadarmo nehrabe.
Třeba nedávno jsme se byli koupat. Jelikož jsem neměla nic na práci, tak jsem pozorovala jednoho kluka, jak tam byl mámou, ségrou a (asi) jejím přítelem. Ten kluk je snažil celou dobu zaujmout, pobavit je, ale oni jenom "nech toho" a "jdi pryč." Nebo tam celou dobu běhal do vody jako "drsňák" a pak to malinko pozměnil, tak úplně nadšeně "mami podívej se" a ona nejdřív, že ne, že se nezvedne a kde si co si, ale nakonec mu řekla, že se podívá. Kluk se nadšeně rozběhl, ale ona se beze zájmu otočila a kluk se tam málem rozbrečel, že se nekouká. Tak se potom bavil tim, že si dával závody se psem. A kamarádky, které přišli potom začali litovat psa. Nevyčítám jim to. Jenže kdyby věděli, že kdyby toho kluka někdo vnímal, tak toho psa by tam neuháněl...
Pomlouvat je snadné. To umí každý říct "ty jsi debil." Za to vás budou obdivovat bezmozkový tupci.
Říct někomu, že je idot, co dělá je na nic a vzít někomu sen umí každý.
Ale ne každý umí pochválit. Říct si, že ten člověk se snažil a nebrat mu iluze. Jemu se to třeba líbí. To že se to nelíbí nám neznamená nic špatného. Ale jak říkám. Říct "ty jsi idiot" umí každý (idiot).
Zkuste někdy místo pomlouvaní říct si, že ostatně je to jeho věc, jak se obleče. Je to jeho věc, jak se chová.
Nechte ho žít jeho život a plnit si jeho sny a dělat si možná i marné naděje... Je to jeho věc. A stejně když mu to zkrituzejete, tak si akorát řekne, že mu do toho nemá kdo kecat a stejně neposlechne.
Takže nakonec. Je to ztráta času.. Místo toho si běžte udělat úkol z matematiky :D
I´m crazy! Very very crazy!
7. května 2012 v 19:47 | Baush
|
MÁ LITERÁRNÍ TVORBA-JÁ PÍŠU =D
Jestli ODE MĚ dneska čekáte nějaký inteligentní článek o NĚČEM, tak Vás bohužel zklamu :D
Nevim co mě to chytlo, ale mám strašně praštěnou náladu.
Nevim proč, jak kdy... Což o to nápady jsou... mám jich plnou hlavu, ale prsty neposedně bouchají do rytmu písničky a já... no jo jsem prostě praštěná.
Třeba jsem zjistila, že mám nadanýho kámoše (zpívá rap) nejradši bych to sem dala, ale zabil by mně :D
Zpíval tohle:
Tu písničku si poslední dva dny furt prozpěvuju :D
Nejdřív mi strašně vadila, ale teď Oh, oh, oh, oh, oh, sometimes I get a good feeling, yeah
I get a feeling that I never never never never had before, no no
I get a good feeling, yeah :D
I get a good feeling, yeah :D
A pak víte co mám ještě v hlavě? Tohle:
Já vim je to strašně stará písnička, ale mě poslední dobou strašně naplňuje štěstím :D A šílenstvím.
Takže přátelé pokud jste dočetli až SEM, tak vám patří potlesk. Přežili jste mojí děsnou náladu :D
Nebojte pak budou zas "inteligentní články."
A abych Vás nenechala spát (chichi :D), tak se můžete těšit (nebo bát) na reportáž, pudu posílat otázky na rozhovory, povídku o smrti kapitána Titanicu, pokračování pratetičky Mary, divadelní hra a přemýšlím, že sem dám básničky, co jsem psala když mi bylo osm :D
Končím s kecmi.
Mějte se ;)*
